„V neděli po prezidentských volbách jsem stál u oltáře před kostelem nabitým mladými lidmi, mnozí z nich se obětavě zapojili do předvolebního dění s nadějí, že volba konečně přinese změnu politické kultury a mravní atmosféry v zemi,“ řekl v úvodu a dodal, že tato naděje v nich probudila ohromný vzmach dobré vůle a vědomí odpovědnosti za zemi, ve které chtějí žít.

Halíka prý samotného rozesmutnělo, když se díval do očí několika set mladých lidí a v mnohých z nich viděl slzy. „Viděl jsem hořkost zklamání – angažovali se pro změnu a také se za ni mnoho modlili, a nebyli vyslyšeni. Doufali, že na mnohé, za co se styděli, se už nebudou muset dívat a už neuslyší řeči, kterých jsou přesyceni,“ popsal své dojmy.