Ve druhém prezidentském kole jsou nyní dva kandidáti, představitel populisticky laděných Svobodných Norbert Hofer a bývalý předseda Zelených, dnes nestraník Alexander van der Bellen. Volby ukázaly na velkou nepopularitu (a malou veřejnou podporu) současné koaliční vlády, kde tradičně vytvořili velkou koalici sociální demokraté a lidovci. Faymann podle svých slov rezignací reagoval na rostoucí kritiku ve straně a na nedostatečnou podporu, kterou měl. Je celkem jasné, že probíhající prezidentské volby Faymannův odchod poněkud uspíšily. Zahraniční komentáře, které psaly o výsledcích prvního kola prezidentských voleb a úspěchu kandidáta Svobodných jako o politickém zemětřesení nebo tsunami, se ukazují být prorocké.

Jenom jednou z příčin pro současný vývoj, i když příčinou výraznou, byla otázka uprchlické krize a jejího řešení. V jejím rámci nejprve Faymann podpořil otevřenou politiku Německa, aby poté, co do země přišlo na 90 tisíc žadatelů o azyl, přešel na stranu stále hlasitějších kritiků této politiky. Strana Svobodných v tomto kontextu sílila, protože kritika imigrační politiky je a historicky byla jedním z tradičních bodů jejího politického programu.

Náhlá rezignace má celkem jasné politické důsledky s těžko předvídatelným vyústěním: Rakousko bude hledat nového kancléře země a sociální demokraté potom nového předsedu. Koaliční lidovci se na expresní jednání o svém osudu ve vládě mají sejít během úterka 10. května. Pokud se rozhodnou vládu opustit, tak Rakousko budou čekat mimořádné volby v září 2016. Sociální demokraté mají nového předsedu naleznout snad během následujícího týdne.

Když politické vzory nestačí

Werner Faymann byl kancléřem země téměř osm let, tedy od roku 2008. Jak kupříkladu píše hlavní komentář Lisy Nimmervollové pro rakouský Der Standard, Faymann se snažil bojovat, ale dobojoval. Ironicky uvádí Faymannův výrok, že se považuje za „spokojeného politika“, který řekl v době, když nastupoval poprvé do úřadu v roce 2008. Faymann pocházel ze středostavovské rodiny, jeho politickým „otcem“ byl kancléř Bruno Kreisky a mezi jeho vzory patřili ministryně Johanna Dohnalová a vídeňský primátor Leopold Gratz. Komentář připomíná, že politické vzory jsou jedna věc, zatímco samotná politika je něco jiného; a ta Faymannova nebyla podle něj zdaleka úspěšná. Kreisky efektivně a doslova otevřel stranu i zemi pro celé generace, zatímco Faymann se věnoval povrchnímu fotografování při stranických událostech, vnitropolitickým a ideologickým debatám o směřování strany, které nepřinesly zdaleka podobné výsledky. Jak nakonec komentátorka konstatuje, byl prezidentský neúspěch kandidáta sociální demokracie Rudolfa Hundstorfera poslední kapkou.

Rozkol a krize v rakouské sociální demokracii

Faymann odstoupil v reakci na poměrně zdlouhavou krizi ve straně, kterou rakouský politolog Reinhard Heinisch z univerzity v Salcburku  popisuje jako nejhorší krizi strany od druhé světové války. Strana se štěpí podél dvou problémů nebo otázek. První z nich je problém spolupráce nebo nespolupráce s populistickou stranou Svobodní. V rakouské sociální demokracii je část, která s nimi politickou spolupráci neodmítá, zatímco ta druhá je striktně proti. Druhým problémem je – docela nepřekvapivě – problém uprchlíků a jejich přijímání. Ani tady není strana jednotná a ve straně je tábor, který otevřenou azylovou politiku po vzoru Německa kritizuje a odmítá. Odstupujícímu předsedovi Faymannovi se tyto stále hlubší frakční rozkoly nepodařilo překlenout.

V současné atmosféře a za podmínek podpory prezidentského kandidáta Svobodných nejsou v rakouské politice signály pro politiku proti současnému kurzu, řekl pro Deutsche Welle dále Heinisch. Podle jeho slov může dojít ke změně jenom v tom, že se Rakousko vydá po cestě izolacionismu či hraničních kontrol, ale nikoliv zpátky k otevřené azylové politice, která je dnes politicky neprůchodná. Kolem jiného řešení v současné rakouské politice nemůže vzniknout politická dohoda či konsensus.

Hledá se kancléř

Hledání Faymannova nástupce ve vládě a její celková rekonstrukce a samozřejmě také volba nového předsedy sociálních demokratů nebudou v současné situaci jednoduchými úkoly.

V tom druhém případě hlavně kvůli frakčním sporům ve straně, které mají také regionální podobu. Zatím se mluví  o dvou možnostech. Faymanna by tak mohl nahradit Christian Kern, šéf rakouských železnic, anebo předseda parlamentního klubu Andreas Schieder, který ve straně reprezentuje spíše zastánce tvrdší linie azylové politiky. Přesto by mohl představovat v rámci strany určitý kompromis. Kern má dobré manažerské schopnosti a je také považován za slibného uchazeče. Otázka je, jestli do riskantní pozice bude ochoten jít. A to vzhledem k tomu, že možnost mimořádných voleb a odchod do opozice se značně přiblížila, i když si je lídři sociální demokracie zatím nepřipouští.

V prvním případě bude záležet také na politické reakci koaličních partnerů ze středopravé Lidové strany. Podle názoru šéfredaktorky deníku Standard Alexandry Föderl-Schmid existuje  nyní pro zemi možnost politického obratu napravo či dokonce budoucí spolupráce mezi lidovci a Svobodnými. V daný moment se nicméně dá obecně předpokládat, že Faymannův odchod je (kalkulovanou) příležitostí pro obě strany k politickému restartu ve vládě, včetně nového projednání některých programových bodů a personálií. A to všechno v situaci, kdy jejich hlavní politický konkurent, Svobodní, výrazně posílil a má velkou šanci dostat svého kandidáta do Hofburgu.

22. května čeká Rakousko druhé kolo prezidentských voleb, ve kterém má podle posledních odhadů zatím velkou šanci vyhrát kandidát Svobodných Norbert Hofer. Ztráta Hofburgu je pro oba koaliční partnery daná. Ztráta spolkové vlády zatím ne. Zda a jakým způsobem budou obě strany umět politicky využít Faymannovy strategické rezignace v zápase se Svobodnými se teprve ukáže.