Gressel poukazuje na skutečnost, že Svobodná strana Rakouska (FPÖ) se na rozdíl od AfD v Německu či Národní Fronty ve Francii v mnoha ohledech od domácího politického mainstreamu až zase tolik neliší a „nestandardně“ se vedle FPÖ chovají také vládnoucí strany a prezident země. „Velmi dobře se to ukázalo v souvislosti se sankcemi proti Rusku. Krátce po anexi Krymu pozval rakouský prezident svůj ruský protějšek Vladimira Putina do Vídně. Ruský prezident jej zase na oplátku na jaře 2016 přivítal v Moskvě.“

Podle Gressela však nešlo o jednorázové selhání, protože blízké vztahy s Ruskem udržoval také konzervativní kancléř a ministr financí. „Nelze tedy ignorovat, že pochybné politické kroky doprovází vedle populistických rakouských Svobodných také zejména vládnoucí sociální demokraty,“ soudí Gressel a jako hlavní důvod jejich úspěchu v prvním kole prezidentských voleb uvádí patovou situaci na poli politiky, stagnaci a rozšiřující se korupci, kterou nebyla schopná „velká koalice“ složená ze socialistů a lidovců dlouhodobě řešit.

„Protekce se stala ve veřejném sektoru naprostým standardem. Abyste zde získali jakékoli zaměstnání, musíte být buď lidovec, nebo socialista. Oba tábory mají své vlastní banky, komerční společnosti a deníky, kde pracují jejich příznivci,“ kritizuje Gressel s tím, že tuto nelichotivou rakouskou poválečnou tradici přece jenom v pozitivním slova smyslu narušil vstup Rakouska do Evropské unie v roce 1995. „Od té doby je na těchto zkorumpovaných praktikách závislých stále méně lidí a otevřeně je tak mohou kritizovat.“

Celý text v angličtině najdete ZDE. 

Gressel připomíná, že jedním z nejhlasitějších kritiků klientelismu byl i bývalý vůdce FPÖ Jörg Haider. „Není proto překvapením, že se voliči obracejí k alternativním stranám. Hlasováním pro kandidáta rakouských Svobodných vyslali voliči jasný signál k aktuální politické situaci. Hofer také těžil ze sympatií coby mladý kandidát, který utrpěl v minulosti vážnou nehodu při paraglidingu a ještě nyní chodí o holi. Pečlivě navíc volil slova a jeho vystoupení měla daleko k často agresivním projevům kandidátů FPÖ v minulosti,“ analyzuje Gressel příčiny Hoferova úspěchu.

Gressel, který působí v berlínské pobočce mezinárodního think-tanku European Council on Foreign Relations (ECFR), dále konstatuje, že by na výsledek rakouských prezidentských voleb neměla vláda v Berlíně reagovat zbrkle. A to ani se zřetelem k rostoucí popularitě německé AfD. „Příliš ukvapené kroky by pouze pomohly FPÖ k dalším ziskům. Stejně tak by neměl nikdo hovořit o tom, že všichni voliči této strany jsou náckové. Prezidentské volby jsou více vyjádřením nesouhlasu než požadavkem autoritářského systému.

I v případě zvolení Hofera prezidentem se podle Gressela nemusí nikdo obávat, že by dokázal prosadit do role kancléře šéfa FPÖ Stracheho, protože funkce prezidenta je spíš ceremoniální. „Prezident sice může rozpustit vládu a jmenovat kancléře a ministry. Ovšem stejně se neobejde bez spolupráce s dalšími parlamentními stranami. Pokud by vyvíjel příliš silný tlak, mohla by tím jeho strana před volbami ztratit podporu,“ píše Gressel a soudí, že v Německu AfD jen stěží zopakuje úspěšný model FPÖ. „Politické prostředí je zde odlišné. V každém případě se ukazuje, že velké koalice vládnoucí v obou zemích mohou přispět k patové situaci,“ uzavírá Gressel.