Když Jan Hamáček spustil v polovině května proces odvolání Antonína Staňka (oba ČSSD) z pozice ministra kultury, možná netušil, co všechno tím ještě spustí. Možná tím totiž spustil i vlastní politickou popravu. Hamáček totiž spojil svůj osud s účastí ve vládě, která možná brzy padne. Ale také padnout nemusí.

Kdo chce odhadovat, co se bude s Hamáčkem i s ČSSD dít dál, měl by prý znát tři základní Hamáčkovy zásady.

„Udělejme co nejvíce pro to, abychom zůstali ve vládě s ANO. Odchod do opozice je až poslední možnost. Druhé pravidlo: K prezidentovi se budeme chovat uctivě a nebudeme dělat nic, čím bychom ho naštvali. Neexistuje, abychom mu dávali nějaká ultimáta. Třetí přikázání: Jednejme, jednejme, jednejme. A pokud budeme mít pocit, že jednání už nemá smysl, opět zkusme ještě jednat. Na bouchnutí dveřmi či pěstí do stolu je vždycky čas,“ píše server.

• Celý článek naleznete zde.

Hamáček už je v politice dlouho a je zvyklý vyjednávat v zákulisí. Snad doufá, že vyřeší zákulisním vyjednáváním i stávající problémy s Hradem. Otázkou je, jestli budou mít tolik trpělivosti i Hamáčkovi spolustraníci. Hamáčkovou výhodou však je, že je členem ČSSD již řadu let a že jako někdejší šéf Mladých sociálních demokratů, ale také coby bývalý předseda Sněmovny má řadu kontaktů a ví, se kterými svými kolegy jednat, aby zvýšil šance na to, že prosadí to, co chce.