„Tentokrát vynechám Dozimetr i prášení sedmilháře Fialy. Vše to zastínily události posledních dnů,“ říká na úvod Ivan Vyskočil a pokračuje.

„Není to tak dlouho, co jsem psal v posledním Nedělním ránu o vybičovávané nenávisti k Rusku a všemu ruskému. Také jsem psal o tom, kam až to může vést a jako bychom zapomínali dějiny. Neuplynulo více než pár dní a jako čistá hrůza vnikla do našich domovů zpráva o přepadení Izraele. Ty strašné věci, které se tam děly, byly také důsledkem dlouho bičované nenávisti Palestinců vůči Izraelcům. A to, bohužel, už od školních let,“ pokyvuje smutně Ivan Vyskočil, a ještě smutněji podotýká. „Mnozí z nás vůbec nejsou schopni přijmout, že taková zvěrstva se mohou dít v našem „osvíceném“ 21. století. Palestinští teroristé vtrhli na izraelské území s rozkazem páchat ty nejodpornější krutosti. Postupně se dovídáme, že úkolem nebyl ani tak boj s izraelskými vojáky, ale zabíjení bez rozdílu snad všeho, co se hýbe. Žen a dětí, kojence nevyjímaje.“

Komu to slouží?

„Člověk nemusí být ani mezinárodním expertem ani konzumentem konspiračních teorií, aby ho nenapadla ta obyčejná justiční otázka – CUI BONO? Tedy – komu to slouží? Přece je jasné, že akce takového rozsahu nešla stoprocentně utajit. Informace o tom, že se něco chystá, musely prosáknout, zejména při schopnostech izraelských i ostatních tajných služeb. A já nepochybuji, že někde v těch kruzích, kam my obyčejní smrtelníci nepatříme a které hýbou celým světem, se zcela jistě něco vědělo a zcela jistě byl i zájem, aby k tomu došlo,“ domnívá se Ivan Vyskočil a dodává.

„Je naprosto hrozné, že lidé z těchto kruhů ani neznají slovo empatie. Jim je jedno kolik krve poteče, kolik bude zabito lidí, kolik zabito a zmrzačeno dětí, Nelitují žádného, a to bez rozdílu na které straně konfliktu. Kolik smutku, bolesti a další nenávisti s sebou takové události přinesou. Spravedlivé by bylo právě tyto hybatele událostí namočit do první linie takových konfliktů. Nechat je na vlastních tělech i duších pocítit to, co musí prožívat ti zranění, umírající i bolest matek objímajících své umírající dítě. To se, bohužel, nepovede a nevede se to již celá staletí lidské historie. Dnes, čím dál více, jsou tito strůjci bolestí dobře zajištěni a vzdáleni všemu utrpení prostých. Jich se to netýká. Oni to pouze způsobují.“