Ihned po neúspěšně provedeném pokusu o státní převrat vyslaly Spojené státy do Ankary svého nejvýše postaveného vojenského důstojníka, aby zamezil případnému poškození vzájemných vztahů mezi Spojenými státy, Tureckem a zbytkem Aliance.

Josepf Dunford Ankaru ujistil, že Spojené státy budou i nadále „podporovat demokracii v Turecku“, a odsoudil pokus o puč.

Američané vyslali směrem do Turecka stejnou zprávu, kterou již dříve tureckému prezidentu Erdoganovi poslal generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který s tureckým prezidentem hovořil po telefonu dva dny po incidentu.

Na rozdíl od Američanů Stoltenberg tureckou stranu ovšem rovněž vyzval k tomu, aby respektovala demokratické uspořádání, ústavu a lidská práva.

Turecká vláda s odpovědí Západu na incident příliš spokojena nebyla. V několika rozhovorech prezident Erdogan přímo vyzýval k tomu, aby zemi přijeli navštívit vysoce postavení politici z členských států Aliance. NATO se prozatím zdrželo komentářů ohledně armádní čistky, která v Turecku po pokusu o převrat proběhla. V jediném vyjádření z Bruselu zaznělo, že má každý členský stát právo na to, obměnit vedení své vlastní armády.

Historie navíc dokazuje, že demokratický politický systém není pro členství v NATO nezbytností, přestože se v preambuli Severoatlantické smlouvy odkazuje na demokratické principy.

„Během studené války vedení Aliance tak vybíravé nebylo,“ píše DW. V roce 1949, když se Portugalsko stalo členským státem, byla země vedena diktátorem. Navíc během svého členství v NATO bylo Turecko a Řecko několikrát vedeno armádními veliteli.

Důležitost Turecka pro zbytek Aliance je nepopiratelná. Spojené státy dlouhodobě užívají velkou leteckou základnu Incirlik nedaleko tureckého města Adana, kde mají permanentně umístěných kolem 2000 vojáků. Základnu Spojené státy používají k leteckým útokům na vojenské cíle v Sýrii a Iráku, tedy proti Islámskému státu.

Základna Američanům navíc přišla vhod i za dob války v Perském zálivu a při misi v Afghánistánu. Na základně se pohybuje i přibližně 250 německých vojáků.

Incirlik ovšem mezi permanentní základny NATO nepatří, Američané jej mají pouze právo využívat. Hlavní základna NATO v Turecku se nachází nedaleko přístavního města Izmir na západě země, kde je umístěno jedno z pěti světových sídel Severoatlantické aliance. Ve stejné oblasti se též nachází americké vojenské letiště.

Turecká armáda je navíc hned po té americké druhá největší v Alianci a turecké jednotky se zapojily do všech operací NATO v Afghánistánu, Sýrii, Libyi a na Balkáně. Nedávno NATO též v Turecku nainstalovalo protiraketový obranný systém.

Geopoliticky hraje Turecko v Alianci též velmi významnou roli, jelikož působí jako jakási hráz mezi dvěma velmi problematickými místy – Blízkým východem a oblastí Černého moře. Bývalý předseda Vojenské komise NATO, německý armádní generál Harald Kujat, ovšem uvedl, že je Turecko spojencem, „na kterého se nedá nikdy na sto procent spolehnout“.

Turecká propaganda proti NATO

Vzájemnou nedůvěru prohlubují i některá turecká média, která tvrdí, že za pokusem o puč stojí americké tajné služby. Konkrétně se objevily narážky na tajnou operaci z dob studené války nesoucí název „Gladio“. Jednalo se o tajnou operaci NATO v Itálii, která měla Alianci připravit na případný útok vojsk Varšavského paktu.

Gladio je podle některých tureckých médií stále v mnoha členských státech NATO aktivní. Turecká propaganda tvrdí, že tato „tajná síť“ zodpovídá za několik politicky motivovaných vražd v zemi.

Bývalý ředitel tureckých tajných služeb Bülent Orakoglu již dříve uvedl, že „tajná armáda NATO se snaží zničit EU“.