Netradičně naší první scénou zahajuje pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. Národní divadlo vyhovělo vedení svého operního souboru a nebude inscenovat operu Petra Iljiče Čajkovského Střevíčky, neboť je možné zneužití části obsahu opery, která mluví o velké ruské říši. Tvůrci inscenace se obávali, že by uvedení opery mohlo vyznít jako její oslava a podpora ruské agrese. „Tuto zprávu vydala rozmanitá média včetně mainstreamových. V dopise podepsaném uměleckým ředitelem opery Národního divadla Perem Boyem Hansenem je vysvětlováno, že v době imperiálních nároků Ruska se ‚historický kontext Čajkovského opery stává citlivým tématem‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Zamýšlí se proto nad tím, jaký je ten citlivý kontext, že si vyžádal zákaz celého díla. „Opera vznikla podle povídky Nikolaje Vasiljeviče Gogola, ukrajinského národního spisovatele. Ta ‚historicky citlivá‘ povídka se jmenuje Noc před Vánocemi a jedná se o veselý vesnický příběh o natvrdlém kováři, který musí pro svou bohatou a namyšlenou lásku získat carevniny střevíce. Ukrajinský kovář během příběhu obdivuje nádheru carského Petrohradu a dostane se až k carevně Kateřině Veliké. Tu jeho láska dojme a jeden pár své obuvi mu věnuje, takže úkol je splněn a vše končí vesnickou svatbou. ‚Historickým kontextem‘, kterého se ředitel Hansen obává, je tedy pouze to, že ukrajinskému kováři pomůže z nesnází ruská carevna,“ upozorňuje mediální analytik.

Ostrakizace ruského umění jako důsledek války na Ukrajině

Máme tedy návod a už víme, na jakém základě zakazovat umělce, jejichž dědičným hříchem byl ruský původ. „A ty níže jmenované také spojuje fakt, že byli sovětským režimem perzekvováni, vykázáni, umístěni na Sibiř či zavražděni. Namátkou Daniil Charms, Isaak Babel, Jevgenij Zamjatin, Michail Bulgakov, Andrej Platonov, Vladimir Narbut, Vsevolod Mejerchold, Anna Barkovová a samozřejmě – vedle stovek dalších – též Alexandr Solženicyn. Ty všechny bychom měli obvinit z rozpoutání války na Ukrajině a provozování proputinovských fake news. Přesně podle toho internetového vtípku: ‚Čím mladší uživatel Facebooku, tím víc trpěl za komunismu‘,“ poznamenává Petr Žantovský.

Ale tohle tažení proti čemukoli ruskému není samozřejmě jen náš problém. „Může Šostakovič za Putina? Jak se svět vážné hudby staví k ruskému dědictví. Tak se slovy v titulku ptá server časopisu Forbes. Na Ukrajině je válečný konflikt s Ruskem. Znamená to ale, že mají utichnout veškeré ruské skladby, veškeré symfonie? Vážná hudba řeší vážnou otázku, avšak snaha o její řešení někdy sklouzává do extrémních rozměrů. Navíc pro popisovaný problém je klasická hudba pouze příkladem, který lze zobecnit – do jaké míry je přípustná ostrakizace ruského umění?“ zajímá se mediální odborník.

Konec Čajkovského, Dostojevského, ale i aktivních umělců

Přitom poukazuje na to, že co se týče žijících umělců, tam už se kádrování děje jako na běžícím pásu. „Příkladem budiž proslulý ruský dirigent Valerij Gergijev. Angažmá mu vypověděla Mnichovská filharmonie a nasmlouvané koncerty zrušily Carnegie Hall i festival Dvořákova Praha. Přitom pozorovat charismatického Gergijeva při provedení například Šostakovičových symfonií je strhující zážitek. Možná nejde najít na planetě dirigenta, který interpretuje Babí jar takovým způsobem, až u posluchače vyvolává prakticky permanentně husí kůži, píše Forbes. A dodejme, že červenou kartu na západních jevištích dostala též fenomenální pěvkyně Anna Netrebko,“ poukazuje Petr Žantovský.

Dalším nežijícím klasikem, na kterého dopadlo embargo nejen u nás, je Petr Iljič Čajkovskij. „Konkrétně waleský Cardiff Philharmonic Orchestra vyškrtl Čajkovského ze svého programu. Prý v Čajkovského skladbě, kterou mělo hudební těleso v Cardiffu na repertoáru, zní i vojenské motivy. Vedení orchestru škrtnutí Čajkovského zdůvodnilo tím, že jeden jeho člen má rodinu na Ukrajině a hrát ruského skladatele by pro něj bylo složité. Forbes se logicky ptá: jestliže teď není vhodná doba na Čajkovského, vyřadíme z knihovny Čechova? Přestaneme číst Dostojevského? Mimochodem, univerzita v Milánu skutečně požádala místního spisovatele, aby kurzy o Dostojevském odložil. Spějeme plným krokem k okamžiku, kdy zakážeme mnohé další,“ obává se mediální analytik.

Místo metra I. P. Pavlova bude Bruselská či Grety Thunbergové

Třeba Michaila Vasiljeviče Lomonosova, mezi jehož vědecké úspěchy lze zařadit formulaci obecného zákona o zachování hmotnosti a pohybu z roku 1748. „V té souvislosti by bylo třeba s okamžitou platností přestat uznávat vědecké tituly a hodnosti udělené na stejnojmenné, tedy Lomonosově, univerzitě od počátku její existence. Chabou nálepkou na štítě samotného Lomonosova snad může být jen fakt, že ve 30. letech 18. století studoval mimo jiné také na univerzitě v Kyjevě. To jej však neomlouvá. Byl prostě Rus, a tečka. Nebo takový Nikolaj Gavrilovič Slavjanov, vynálezce obloukového svařování kovů. Nebo Michail Semjonovič Cvět, vynálezce chromatografie. Či Alexandr Stěpanovič Popov, průkopník bezdrátové telegrafie,“ nabízí Petr Žantovský další terče zákazů.

Je nutné zakázat Mendělejevovu tabulku prvků, neboť dnešní děti se ji už stejně nedokážou naučit, natož aby pochopily, o čem a k čemu je. „Nemluvě o Ivanu Petroviči Pavlovovi, jenž je znám díky svým pokusům se psy při zkoumání podmíněného reflexu. Mimochodem, Pavlov byl také pionýrem v jiné oblasti, totiž v boji proti alkoholismu. On se k němu dostal rovněž díky podmíněným reflexům: pacient vidí alkohol a přitom si vzpomene na pilulku, která mu spolu s alkoholem působila zvracení – dodnes, myslím, užívaný princip antabusu – což vede alkoholika k abstinenci. Ohromující je ale i sám fakt, že po tomto zatvrzelém Rusovi se dodnes jmenuje náměstí a zastávka metra v Praze. To by se mělo pranýřovat. Hodila by se třeba zastávka Grety Thunbergové či prostě Bruselská. Jak vidno, stojí před námi ještě mnoho úkolů,“ nešetří mediální odborník ironií.

Zákon o Českém rozhlase buď neznají, nebo ho ignorují

V publicistickém pořadu Hlavní zprávy – rozhovory, komentáře pátečního Radiožurnálu vystoupil coby komentátor dění na Ukrajině vojenský analytik Martin Koller. „Ukrajinská armáda se chová jako Islámský stát v Sýrii. Schovává se za civilisty, jiní vojáci utíkají,“ řekl v rozhovoru s Věrou Štechrovou. Na sociálních sítích se Radiožurnál za zařazení Kollerova výstupu do poledního publicistického bloku omluvil. „Jeho účast ve vysílání považujeme za důsledek naší nedostatečné přípravy,“ uvedl na Twitteru. „To je tedy zpráva jako Brno. Český rozhlas totiž pochybil nikoli pozváním Martina Kollera, ale minimálně dvěma jinými fakty. Za prvé tamní ‚odborníci na všechno‘ měli vědět, kdo je Martin Koller a jaké má a dlouhodobě transparentně hlásá názory. Pak by rozhlas nemusel být překvapen, když slyší jiné věty, než sám v pokleku před soudobou mocí prezentuje,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.