Podle Spencerové je pozoruhodná pozice Washingtonu vůči „umírněným“ teroristům z Islámské armády nebo Ahrár aš Šám, kteří po dohodě o „zastavení nepřátelských akcí“ nebyli na nátlak Saúdů zařazeni na seznam oficiálně povolených „terčů“. Obamova administrativa sice připouští, že obě skupiny jsou „promíchané“ se syrskou franšízou al-Káidy, Frontou an-Nusrá, současně ale odmítá ruskou žádost o zařazení obou skupin mezi teroristy.

Celý text je ZDE.

Naopak, nejenže podle USA spolupráce s teroristickou al-Káidou nečiní z Islámské armády nebo Ahrár aš Šám teroristy, ale Washington nyní požaduje, aby proti nim ruské letectvo a syrská armáda neútočily. Pentagon k tomu v týdnu navíc potvrdil, že „Aleppo ovládá převážně Fronta an-Nusrá“, přičemž USA se v rámci dohody s Ruskem o několikadenním „režimu ticha“ na dvou frontách pokusily do „klidu“ začlenit právě i Aleppo, ale zprvu byly odmítnuty. Přesto americký ministr zahraničí John Kerry kvůli obavám o teroristy v Aleppu vyrazil přímo do Ženevy, přičemž prý pracuje na iniciativách vedoucích k „deeskalaci“ bojů o Aleppo. A poslední zprávy konstatují, že se o zařazení Aleppa do zastavení palby přece jen jedná.

A tak zatímco ještě v únoru USA považovaly všechny skupiny bojující po boku al-Káidy a dalších teroristických skupin za legitimní cíle, nyní se podle všeho zhmotňují snahy uchovat al-Káidu (a všechny síly po jejím boku) coby americkou prodlouženou ruku pro další vývoj v Sýrii. A pokud by „zastavení nepřátelských akcí“ zcela zkolabovalo, CIA už před časem oznámila, že je připravena dodávat další zbraně „umírněným“ rebelům k boji proti Damašku, byť na toto téma se ve Washingtonu podle všeho vedou spory.

Aleppo se stává neuralgickým bodem

Aleppo se přitom stává neuralgickým bodem nejen z hlediska budoucích amerických zájmů. I provládní syrští komentátoři upozorňují na to, že většina obyvatel Aleppa sice žije ve vládou kontrolovaných čtvrtích, nicméně na rozdíl od celé „funkční Sýrie“ (tedy většinově obydleného území Damaškem počínaje přes Homs a Hamá až po Latakii či Tartús), do níž se vrací normální život a kam směřuje i humanitární pomoc, jsou stále (fakticky ale už od roku 2012) bezprostředně ohrožováni válkou. Syrská armáda už několikrát ohlásila ofenzivu, ale vždy ji zase po několika dnech odvolala, což ve finále ve městě posiluje jen frustraci a protivládní nálady… Není přitom zřejmé, zda jsou nynější boje na předměstích Aleppa součástí nově slibované ofenzivy, nebo ne.

Bude muset přijít nová vlna protiasadovské propagandy

Poslední vývoj – s přihlédnutím i k vývoji v Ženevě – lze popsat jako snahu „zjednodušit“ situaci na bojišti pokračující likvidací protiasadovských sil a současně vyřadit ze hry tu exilovou opozici, která odmítá veškeré návrhy politického procesu včetně těch předkládaných zástupci OSN. Spojené státy se na bojišti v zásadě pokoušejí o totéž, jen s opačným znaménkem, což v praxi představuje podporu al-Káidě, která se ale bude veřejnosti „prodávat“ přece jen citelně hůř než syrský a ruský boj proti ní. „Točit“ se USA příliš nemohou ani na náletu na aleppskou nemocnici, protože takřka současně Pentagon zbavil viny z válečných zločinů všechny zodpovědné za loňský nálet na nemocnici Lékařů bez hranic v afghánském Kunduzu. Na pomoc proto bude muset přijít nová vlna mainstreamové protiasadovské propagandy, domnívá se analytička Spencerová.

Asadova vláda mezitím na nic nečeká a prý chystá vlastní „změny v legislativní a výkonné dimenzi“, které by se mohly dotknout i postu premiéra Vaíla Halkího, a to s cílem zlepšit fungování ekonomických a jiných sfér. Pokud by se v Ženevě nakonec přece jen cosi „urodilo“, vyloučeny nejsou ani předčasné volby, neboť právě hlasování za účasti exilové opozice je cosi, čeho se „asadovci“ bojí ze všeho nejméně. Jak konstatuje třeba i agentura AP, „Asad má stále podporu významné části společnosti, byť někteří ho podporují jen neochotně a jen proto, že i kdyby měl alternativu, byla by jen horší. Mnozí v Sýrii navíc na opozici pohlížejí s naprostým opovržením nebo jako na placené agenty cizích mocností.“ A právě z tohoto důvodu Západ, Saúdové, Turecko a další sponzoři exilové opozice jakékoli řešení syrské krize prostřednictvím voleb odmítají – a právě odmítání „demokratického prvku“ se bude veřejnosti znovu „prodávat“ mnohem hůř než jeho podpora…