„Základem diskuse je nicméně hlavně otázka, zda máme, či nemáme obnovit prezenční vojenskou službu, jak je z různých stran slyšet. Ta předchozí, komunistická ČSLA, skončila před mnoha lety na základě velmi široké poptávky občanstva jako nesmyslný časo- a penězožrout, který odpovídal světovému rozložení za normalizace. My jsme ale měli pochopitelnou představu (i když se dnes ukazuje být přáním otcem myšlenky), že je veta po všech válkách a že nám stačí odborné expediční sbory, které jsme v naší již profesionalizované armádě vytvořili (chemické, lékařské atd.). Naši vojáci jsou vysílání do misí někdy důvodných, jako KFOR na Balkáně, někdy absurdních (jako v Mali či Afghánistánu) a udržují tam jistě vysokou autoritu naší armády po stránce odborné. Ale bude to stačit, když nedej bůh přijde ona proponovaná válka s Ruskem, o níž naši politici tvrdí, že nás nemine, zatímco pohlaváři NATO (čerstvě Jens Stoltenberg) nás ujišťují, že vojáci NATO na Ukrajinu nevkročí? Celé to připomíná kvadraturu kruhu,“ poznamenává v upoutávce na svůj pořad Žantovský.
Žantovský mimo jiné v pořadu hovořil právě o úředních odvodech. Měla by se sbírat data o obyvatelstvu, aby armáda věděla, kdo je bojeschopný nebo službyschopný, kdo je jak akceschopný. Před časem však zde bylo také zavedeno GDPR, hlídají se nejrůznější úniky dat – a citlivé údaje by měla nyní sbírat armáda. „Tady se nám pletou faktory toho nového evropského trendu, GDPR jako ochrany osobních údajů, ovšem na druhou stranu přece ta organizační složka, kterou je armáda – která organizuje nějaké lidi k výkonu třeba obrany státu, tak přece musí mít ty osobní údaje. Je vyloučeno, aby je neměla. Musí mít údaje o vašem stavu, o vašem věku, jestli jste ženatý, kolik máte dětí. To všechno jsou důležité údaje pro tu armádu. A jestli to vylučuje GDPR, koho to zajímá? Ta armáda je v tuto chvíli důležitější jako nositel modré knížky,“ sdělil Žantovský.
Svoje vlastnictví modré knížky vysvětlil. „Já jsem před dosti lety, zhruba 35... Vyústila moje nějaká dlouhodobá aktivita, která směřovala k získání modré knížky. Svého času, za komunistů, se říkalo, že modrá knížka nesmí chybět v knihovně žádného intelektuála. Ani v mé knihovně ve finále nechyběla. Měl jsem řadu zdravotních problémů, s očima, s páteří. Byl jsem skutečně nepoužitelný pro naši armádu, která to pochopila velmi rychle. Já jsem to pochopil ještě dříve, protože jsem byl velkým aktivním divákem protiválečných filmů. Válka jako násilí se mi strašlivým způsobem oškliví a vůbec ji neuznávám jako způsob řešení čehokoliv. Já jsem pro armádu nepoužitelný, armáda pro mě,“ sdělil Žantovský.
„To neznamená, že nemohu mít na armádu dnes názor. A také to neznamená, že v ní nemohu mít pár přátel, kterých si velice vážím a jsou to velice cenní a důležití a často velmi zasloužilí lidé. To všechno je jiná věc,“ dodal úvodem rozhovoru.
„Jestli někdo spekuluje o tom, zda budeme mít odvody elektronicky nebo digitálně nebo jako hlasování nějaké nebo něco takového. Nebo jestli budeme pěkně poctivě chodit nebo ti naši synové budou poctivě chodit na vojenskou správu, tam se budou svlékat donaha. Tam jim budou úchylní lampasácký doktoři koukat do rozkroku a posuzovat, jestli jsou, nebo nejsou schopni podle toho vojenské služby. Trošku mi to vždy připomene tu slavnou scénu z muzikálu Hair,“ dodal Žantovský.
A stačí ČR současné vojsko, nebo je potřeba obnovit prezenční službu? „Na to neumím odpovědět, protože nevím, jak se nám vyvinou konflikty na východě Evropy. Já věřím, a už jsem to také říkal, že ta stanoviska Stoltenberga a dalších z aktuálních dní směřují k nějakému jednání o míru. A doufám, že nebude zapotřebí profesionální armáda. Může se stát, že by byla zapotřebí, ale to by byla válka, a to by nebylo dobré a netěším se na to, samozřejmě,“ zmínil Žantovský.
Chcete-li zhlédnout diskuzi obou výše zmíněných protagonistů na toto téma, najdete ji zde:
Všechny díly cyklu najdete zde.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vanda Efnerová