„Válečné dezinformace nás mají jako národ rozložit. Určitě je potřeba se proti nim bránit, bránit naši svobodu. Současně my, Piráti, chceme jasné zákony, aby nebyla možná cenzura a nebyla omezována svoboda projevu, aby v takových věcech byla účinná soudní ochrana práv našich občanů se svobodně vyjadřovat,“ napsal PL.cz Jakub Michálek, předseda poslaneckého klubu Pirátů. „Ano, podpora agrese Ruska proti Ukrajině se de facto rovná schvalování vraždění civilistů včetně žen a dětí. Takže ano, chválím úřad vlády za tuto iniciativu,“ pochválil publicista Jan Ziegler.

Výzvy ke vzájemnému nahlašování můžou vést k masovému udávání, a to je mně cizí a k ničemu dobrému, akorát tak k nenávisti mezi lidmi, to nemůže vést, upozornil senátor Michael Canov (STAN), místopředseda ústavněprávního výboru Senátu ČR.

„V té výzvě už chybí jen slovíčko soudruhu. Pokud web úřadu vlády vyzývá občany k udávání spoluobčanů, o kterých si čtenáři myslí, že nemluví pravdu, budou to hodně dlouhé seznamy. To už ale přestává mít něco společného s demokracií,“ domníval se Vlastimil Veselý ze Společnosti pro obranu svobody projevu. „Vláda má spravovat zemi, ne ideologicky školit občany. Nabádání k donášení je projev vlády, která se občanů bojí. Svobodomyslné vlády toto nečiní,“ uvedl Zdeněk Koudelka, právník, bývalý poslanec.

„Vyzývám občany, aby se tímto pitomým fízláckým výnosem neřídili, nikoho nenahlašovali a mysleli si a říkali svobodně dál, co si myslet a říkat chtějí. I tím jsme se totiž dosud od Ruska odlišovali,“ poznamenal Matěj Stropnický, bývalý předseda Strany zelených. „Nahlašování nepravd a manipulací je jeden z principů sociálních sítí, ale problém je v tom poznat, co je manipulace a co pravda a je otázka, zda to veřejnost umí rozlišit. Proto se toho trochu obávám, zvláště vezmeme-li v potaz, že vytváření různých seznamů a útoků na jednotlivce patří k naší tradici,“ upozornil sociolog Vojtěch Bednář.

„Jsem přesvědčen, že vyjádření názoru je interpretace stavu, není to informace. Proto to nemůže být ani dezinformací. Potlačování názorů směřuje k totalitě, protože lidé mají právo vyjádřit i protichůdný názor než vláda. Výzva k nahlašování lidí s jinými názory je dalším důkazem, že vláda směřuje k totalitě,“ řekl europoslanec SPD Ivan David.

„Budu velmi stručný. Ono je za poslední dobu možné vůbec něco či někoho z uvedených kruhů pochválit? Oni tam skutečně myslí i na nás „poddané“ a tuto zem? Já to, ve vší úctě, neslyším, nevidím, necítím,“ prozradil Jiří Koskuba, bývalý poslanec ČSSD a primář interny v nemocnici na Bulovce.

„I když sdílím narativ, že Rusko je agresor dopouštějící se válečných zločinů a jeho invazí se jakékoli předchozí chyby či viny Západu staly pro další vývoj nerelevantní, vnímám jakoukoli cenzuru, likvidaci webstránek, a o to víc špiclování, policejní a soudní pronásledování jakéhokoli názoru kromě nabádání k vraždě jako hrubý útok na svobodu a demokracii a obávám se návratu k totalitnímu režimu, jaký jsem doufal, že se už nikdy v této zemi nevrátí,“ obával se spisovatel a publicista Benjamin Kuras.

„Samozřejmě pokud jsme ohroženi válkou nebo se do války nějakým způsobem zapojujeme, s čímž můžeme nebo nemusíme souhlasit, jsme zároveň bojištěm informační války, která má svoje vlastní pravidla. Do té míry dává boj proti nepřátelské propagandě určitý smysl. Nicméně nabádat občany k udávání nebo nahlašování tzv. závadných webů, které mnohdy jen poskytují alternativní pohled na věc (například Pravý prostor), je podle mě přes čáru. I s přihlédnutím, že tento národ má s udáváním svoji trpkou zkušenost. Dokonce dvojí. Žijeme v režimu, který se stále více vzdaluje svobodě, a dokonce se vzdaluje i demokracii. V takovém režimu je stále větší nebezpečí být „jen“ podezřelý. Nechci domýšlet, kolik lidí si bude udáváním za údajné dezinformace nebo šíření údajné nepřátelské propagandy řešit svoje vlastní osobní problémy. Ostatně to, že se web odkazuje na projekt Manipulátoři.cz, jehož vůdčí osobou je nepochybný a usvědčený lhář a navíc očividně nemocný člověk Jan Cemper, je příznačné. Mimoto se mě dotýká, že mi autoři webu ve svých textech tykají. Nebo že by už zaváděli ty správné, soudružské vztahy? Možná pro úspěšné nahlašovatele chystají i odměny či ocenění. Nové auto nebo alespoň plaketku s podobiznou Pavlíka Morozova, pro děti a žáky, které úspěšně nahlásí své rodiče a příbuzné. Ne, vážně – asi nejvíce mě na tomto legračním a velmi uboze provedeném webu zajímá, kolik to vlastně daňové poplatníky stálo, zvláště jsme-li nabádáni k utahování opasků,“ napsal Luboš Zálom, místopředseda Svobodných.

„Je to naprosto nevhodná výzva vlády ČR, která zhorší dnes již tak mizernou morální úroveň obyvatel Česka, protože zde k práskání vyzývá samotná vláda. K tomu všemu ji uváděné návody jak „bojovat“ s dezinformacemi  jsou nedostačující a mylné. Stručně se na některé z nich podívejme. Výzvou „Sleduj jen důvěryhodné zdroje“ vláda zdánlivě správně navrhuje sledovat vládní a veřejnoprávní média, jenže kdo zaručuje, že právě ony šíří informace nejméně zatížené dezinformacemi, nebo že seznam dezinformačních websites je správný a úplný? Výzva by měla znít: „Sledujte všechny zdroje a porovnávejte informace vzájemně si odporující a přemýšlejte o nich!“ nabádal spisovatel a publicista Tomáš Krystlík.

„Každý si má přečíst nejdříve celý článek a ověřit si informace v něm – je nesmysl, dotyčný článek si přečíst celý nestačí, to přinese málo. To byla metoda vhodná pro četbu Rudého práva za bolševické éry, kdy informace chyběly. Pro interpretaci dané události nebo jevu dnes, v době internetové, je třeba mít předem (!) rozsáhlou znalost pokud možno všech hlavních výkladů událostí, zejména těch, které si vzájemně odporují. Získávat si přehled dodatečně je velmi pracné, většina českých čtenářů toho schopna není, ba ano není vybavena potřebnými předchozími znalostmi o tématu jako obyvatelstvo třeba západní Evropy, kde jsou již tři čtvrtě století zvyklí na množství odlišných výkladů téhož jevu. Na jedno velké nebezpečí vláda neupozorňuje, ale měla by. Má-li někdo posoudit dva diametrálně odlišné výklady téhož, je největší chybou se domnívat, že pravda je někde uprostřed. Pravda není, ba ani nebývá někde v polovině mezi dvěma extrémy. Pro to není žádné opodstatnění!“ konstatoval. 

„Nahlásit dezinformace není práskačství –  ale je! Taková vládní výzva velmi pokřivuje morálku obyvatel Česka, protože říká, že se to sluší. To je velmi nebezpečný trend pro všechny příjemce této informace, neboť časem se jako první vytratí z jejich paměti, že tento návod byl vládou míněn jen vůči dezinformacím za doby rusko-ukrajinské války, ale zůstane jim v hlavě, že udávání není práskačství. A to je velmi nebezpečné, protože Češi v protektorátu se mocně mezi sebou udávali okupační moci, motivováni především závistí vůči svému sousedovi, příbuznému, což se za bolševické éry jen ukotvilo. Prapůvodním viníkem českého udavačství byla obrozenecká lež, že všichni Češi pocházejí ze skromných poměrů, z chudinských chaloupek. Takže mít o něco víc než druhý vlastně odporuje národnímu rovnostářství, takže mnohdy se jednalo a jedná podle zásady – Když soused má kozu a já ji nemám, nebudu usilovat, abych svou pílí nějakou kozu měl i já, nýbrž mu přeji, aby mu jeho koza chcípla! – Stejného efektu, zbavit se majetkové či jiné výhody, se dá docílit vhodným udáním úřadům kvůli něčemu zcela jinému,“ doplnil spisovatel žijící v Německu.