Stanley Allen McChrystal je vysloužilým generálem armády Spojených států, který se proslavil zejména svým vedením spojeneckých speciálních operací v Afghánistánu. Později se ovšem nevybíravě vyjádřil o viceprezidentovi Spojených států Joeu Bidenovi, což ho údajně stálo jeho pozici. Po ukončení činnosti v armádě se stal profesorem na Yale University, kde vyučuje mezinárodní vztahy.

Před několika týdny McChrystal poskytl rozhovor magazínu Prism, ve kterém se vyjádřil o vlastních zkušenostech z Blízkého východu, stejně tak jako o mnohých současných bezpečnostních výzvách.

Celý rozhovor ZDE

Podle generála udělali Američané v Afghánistánu chybu v tom, že se nepokusili nejprve porozumět historii regionu, který je mnohem komplikovanější, než si kdy mohli představit.

„Nejenže jsme pořádně nerozuměli kultuře Afghánistánu, neznali jsme ani klíčové hráče – bývalé bojové vůdce, kteří bojovali ještě se Sověty. Ti se přitom ukázali být naprosto klíčovými,“ zmínil v rozhovoru generál McChrystal.

Co se tedy z dnešního pohledu v případě Afghánistánu mohlo udělat lépe? Podle generála mohli Američané operaci klidně o rok odložit.

„Domnívám se, že bezprostředně po útocích z 11. září jsme z vojenského hlediska nemuseli dělat nic. Bylo by lepší vzít 10 000 mladých vojáků, civilistů a diplomatů a poslat je do jazykových škol, kde by se učili jazyky jako Pashtu, Dari a arabštinu. Měli jsme nejprve vybudovat potřebnou kapacitu,“ tvrdí McChrystal.

„Já osobně bych ten rok strávil tím, že bych cestoval po světě a představoval bych naši pozici poškozené strany. Všechny bych přesvědčil o tom, že al-Káida představuje riziko nejen pro Spojené státy, ale i pro celý svět. Určitě jsme se mohli lépe připravit,“ dodává.

Nyní se prý kvůli svým chybám musí Američané vyrovnat se sníženou kredibilitou v regionu, což dává možnost ostatním hráčům převzít iniciativu.

„Po 11. září jsme udeřili velmi silně, jak vojensky, tak i diplomaticky. Zároveň jsme ovšem i jasně ukázali, kde jsou naše limity, kam jsme ochotní zajít. V momentě, kdy naši nepřátelé pochopili, kde jsou naše hranice, začali zvažovat svou vlastní odpověď.“

To se podle generála týká i některých „bývalých spojenců“, například Saúdské Arábie.

„Saúdská Arábie přehodnotila svůj vztah vůči nám a svoji vlastní roli v regionu, jelikož usoudili, že Spojené státy budou v budoucnu hrát na Blízkém východě zcela jinou roli než doposud. Toto zkomplikovalo situaci v Sýrii; dali jsme jasně najevo, do čeho se pouštět nehodláme, na základě čehož si protivník vytvořil představu o vlastní ‚bezpečné zóně‘. To byla chyba,“ míní McChrystal.

Americký generál v této části rozhovoru nastínil obecný problém s vymezováním „červené linie“, jíž Spojené státy dávají ostatním zemím najevo, že pokud překročí určité hranice, budou se muset vyrovnávat s velmi závažnými následky.

„Kdykoli vymezíte takové hranice, otevřeně tím vyzýváte svého protivníka, aby přečetl váš blaf. Pokud ty hranice překročí, musíte být připraveni reagovat. Pokud nezareagujete, zaplatíte velkou cenu ztráty kredibility nejen u svých protivníků, ale i spojenců,“ tvrdí generál.

Hlavní výzvy nového bezpečnostního prostředí

Generál McChrystal v rozhovoru pro magazín Prism zmínil dvě klíčové hrozby současnosti. První se týká růstu nacionalismu v Číně a Rusku.

„Rusko a Čína mají dostatek síly a sebevědomí na to, aby se navrátily ke svým tradičním historickým rolím. Rusko se snaží dostat zpět své historické oblasti na Ukrajině a možná dokonce i v pobaltských státech. Jedná se o přirozené přelévání síly, které se datuje stovky let do minulosti.“

„Obávám se, že v roce 1989 nenastal konec historie. Naopak, nyní jsme zcela zjevně zpět na historické dráze. Rusko a Čína jsou hlavní faktory, které nás utvrzují v tom, že svět přeci jen ještě nevstoupil do postmoderní éry. Dokonce ani válka v Evropě není zcela nemyslitelná. Lidé, kteří chtějí věřit v to, že k válce v Evropě dojít nemůže, mohou být překvapeni,“ varuje generál.

Druhý klíčový bezpečnostní problém se týká rozvoje technologií a globalizace, které postavily mnohé hráče na stejnou rovinu.

„Moderní technologie dávají jednotlivcům ohromnou sílu. Člověk s automatickou zbraní představuje vysoké riziko. Člověk s atomovou zbraní nebo s několika drony představuje riziko ještě vyšší. Přitom dostat se k těmto technologiím je stále snazší a snazší,“ tvrdí McChrystal.

Technologický vývoj spojený s globalizací dává mnohem větší sílu jednotlivcům a od základů mění bezpečnostní prostředí. „Jakýkoli člověk s klávesnicí může být považován za kybernetického válečníka.“

„Hlavní problém je v tom, že relativně malé skupiny lidí mají dnes disproporčně velký potenciál představovat vysokou bezpečnostní hrozbu, ale přitom nemají ta slabá místa, která existují u národních států. Jaderné zbraně a s nimi spojená bezpečnostní strategie byla vždy založena na tom, že aktéři si vzájemně ‚drželi nůž na krku‘. To se v dnešním bezpečnostním prostředí už dělat nedá – jak chcete někoho držet pod krkem, když ani nevíte, kdo je a kde se nachází? S takovou výzvou jsme se nikdy dříve nesetkali,“ zdůrazňuje americký generál.

Tento problém vznikl kvůli neustále se zlepšující technologii, která jednotlivcům dává ohromnou, potenciálně destruktivní sílu. Státy mají ovšem možnost se proti tomu bránit.

„Technologie zároveň umožňuje národním státům čím dál efektivněji monitorovat vlastní populaci. Tato schopnost bude v budoucnu zodpovědná za ohromné sociální tlaky. Myslím si, že v budoucnu se dočkáme mnohem více populačně-kontrolních opatření. Pokud budeme chtít zajistit bezpečnost našich lidí, budeme muset obětovat některá naše občanská práva, jinak to nebude možné.“