„Buďte hodně zdrávi. Děkuju, že jste se všichni dostavili. Jsem si jist, že tu nejste jenom za sebe, ale za tisíce a tisíce dalších lidí, kteří se také dívají na dění kolem nás stále kritičtějšíma očima, mají často obavy, a někdy to už vzdávají. A vy neváháte a přijdete, a to vás šlechtí. Není to zdaleka poprvé, kdy tu mám příležitost si vzít slovo na prvního máje a chci vám slíbit, že to určitě není naposledy. A má to i jeden docela bezprostřední nový akutní důvod. Možná jste si všimli, že ti, co tady neváhali rozkrást, vyrabovat kdeco, poničit kdeco, zatáhnout nás do všelijakých válek a podobně, tak nám právě vzali i 1. máj jako svátek práce. První máj je svátkem práce naposledy letos. Bylo usneseno, že 1. květen bude teď dnem vstupu či oslav Evropské unie. Já myslím, že ten kontrast je velmi příznačný,“ zahájil svůj proslov Skála.
„Kdo z vás fandí Evropské unii, přátelé, zvedněte ruku, nebojte se! Tady, výborně,“ ukázal na hlásícího se Skála a poznamenal, že další nevidí. „Myslím, že tak zhruba je poměr sil, neříkám v celé zemi, ale určitě drtivá většina lidí ví, že v roce 2004 byli podvedeni, že to je všechno prostě úplně jinak. A nahradit svátek, o němž první reportáž napsal Jan Neruda už v roce 1890, u nás, žádný to levičák, svátek, který šel našimi dějinami jako velká oslava práce, která vytváří všechny hodnoty a boje za práva pracujících, kteří ty hodnoty vytvářejí, vyměnit ho za svátek, na jehož oltáři je Ursula von der Leyen a podobné postavičky, já myslím, že lepší striptýz toho, co se honí v hlavě, ti, co takto rozhodli, udělat snad ani nemohli,“ dodal Skála.
Fotogalerie: - Byl první máj, byl komunistů čas
„Nevím, jestli někdo z vás by tady řekl, nechci vás vyvolávat, že se mu daří letos lépe, výrazně než loni, a že loni se mu dařilo lépe než předloni. Možná se pro jistotu zeptám, je tady někdo takový?“ zeptal se Skála, opět zaznamenal jednoho hlásícího se. „Výborně, tak přece jenom se našel, třeba vyhrál ve sportce, já nevím, nebo něco na ten způsob,“ okomentoval to.
„Ne. My všichni víme, že to jde od deseti k pěti, že se hroutí čím dál tím víc věcí, které jsme dávno považovali za samozřejmost. A běhají kolem vás různí političtí šejdíři a snaží se vám namluvit, že stačí vyměnit pár tváří, tu a tam nějaký paragraf a zase bude hej. Měl bych vám říkat lepší zprávy, ale chci vás ujistit, že touto cestou lépe nebude, půjde-li to samotíží dnešních poměrů, bude zítra hůř, a pozítří ještě hůř, a pak ještě hůř. Neexistuje světlo na konci tunelu, ve kterém nás vláčí. A k tomu všemu ještě se děje věc nemající obdoby v celých našich dějinách. Oni nás táhnou do války, táhnou nás do války v cizím zájmu, pod cizím velením a válku velmi pravděpodobně s jednou či více jadernými mocnostmi, a to je věc, která v našich dějinách nemá obdoby. To je hazard s životy, se zdravím, s bohatstvím této země, úplně se vším. A oni o tom mluví, jako by šlo o nějakou drobnou záležitost,“ upozornil Skála.
Máme vůči Rusku cítit vděčnost za osvobození od německého nacismu?Anketa
A chce to ještě jednu věc. Chce to, aby z našich řad vzešla skutečná alternativa, aby to nebylo jenom při učesání dnešních poměrů. Aby to nebyla hra na hřišti, které vykolíkoval někdo jiný, ale aby to byla, aby to byl tah na branku ke skutečnému řešení velkých problémů naší země! Zeptám se vás potřetí. Z těch, kdo dneska jsou ve vládě a v parlamentu, znáte tam někoho, s kým přichází skutečné řešení? Jediného, z velkých problémů této země?" zeptal se Skála. Načež lidé skandovali: „Ne, ne!“
„Já taky ne. Proto jsem s vámi skandoval s velkým gustem. To skutečné řešení se musí teprve narodit; nemůže to být jenom názor někoho z nás. Já jsem komunista, jsem marxista. A nikdy se za to nebudu stydět. Ale chci spolupracovat a spolupracuji s mimořádně širokým okruhem chytrých angažovaných lidí. Tudy vede cesta, a s nimi vymyslíme i ten program. Ten program musí mít dva základní pilíře. Národní zájem naší země musí znovu mít navrch nad vším, co nám diktují a namlouvají ze zahraničí. To je první princip. Teď se děje pravý opak. A za druhé, to, co je ve veřejném zájmu, co je v zájmu většiny, musí mít navrch před jakýmkoliv soukromým zájmem kohokoliv, i kdyby měl 100 nebo 200 nebo 300 miliard na účtech. Až se dostaneme na tuto hranici, pak se konečně této zemi bude dařit líp," dodal Skála.
PhDr. Josef Skála, CSc.
„My se musíme zamyslet nad tím, kdo reálně ty změny může prosadit. Například, kdo nám vrátí potravinovou soběstačnost a bezpečnost. Kdo nás vrátí do Champions League, do extraligy? Do té světové průmyslové, kde jsme byli po desítky let, byli jsme tam za socialismu, byli jsme tam za první republiky a byli jsme tam zčásti už za rakousko-uherské monarchie. Kdo začne znovu nabízet dostatek bytů lidem s běžným příjmem? A mohu pokračovat ve vypočítávání takto zásadních otázek. A zeptám se. Odpovězte mi, zase klidně polemizujte. Je to zahraniční kapitál, kdo tohle zařídí? Smějete se, já se směju s vámi. Kdyby to zařídit chtěl a uměl, měl na to 35 let, už to mohl udělat. A teď dál. Je to český kapitál? Ne. Proč? Ten český kapitál, když to zjednoduším, se dělí do dvou pater, člení do dvou pater, tam nahoře jsou ti, co mají stovky miliard a jsou vyzývaní... Copak z nich vzešla jedna jediná veliká inovace za těch 35 let? Technologický průlom? Průlom na nějaké nové trhy, kde jsme dřív nebyli. Můžete mi ukázat jednoho z nich? Já takového neznám, sleduju to dost podrobně," podotkl Skála.
Jste rádi, že v USA prošel balík pomoci pro Ukrajinu?Anketa
A pak je tu nižší patro toho podnikatelského sektoru a já věřím, že z něj někteří lidé jsou i tady na náměstí. A já jsem se tak musel živit taky po převratu a vůbec nemám a priori nějaký negativní vztah k těmto lidem. Je to často velmi riskantní život, nesnadný. Mnozí prostě pohořeli, rozpadly se jim rodiny, přišli o domy, byty a o všechno, protože jsou také pod tlakem prostě sil, které jsou mnohem mocnější atd.
Ale otázka zní: Tento roztříštěný podnikatelský, soukromý sektor – dokáže on se dát dohromady tak, aby zvládl kterýkoliv z těch velkých úkolů? Mě to moc mrzí, ale nedokáže, už na to nemá sílu, je roztříštěný, už není schopen dát dohromady investiční celky, autobusy, trolejbusy, tramvaje, traktory a tkalcovské stavy tryskové, a já nevím, jaké ještě příklady mám používat. Takže přátelé, nezbývá než to udělat jinak.
Tím, kdo pohne touto zemí kupředu, je jedině veřejný sektor, v podstatě stát a další veřejné instituce. A z toho vůbec neplyne, že někomu něco by měl brát. Ani náhodou. Zlodějům ano – ale těm, co něco vytvořili sami, určitě ne. A ten, když začne spojovat síly intelektuální, konstruktérské, projekční, investiční, obchodní atd., tak nás dostane tam, kde jsme už byli. Jinou cestu nevidím. a k tomu se dostaneme jedině tak, že za prvé spojíme síly napříč co nejširší opoziční scénou a musíme to v parlamentních volbách, které budou v příštím roce, zvládnout ještě několikanásobně víc, než se to daří teďko. A klobouk dolů před všemi, kdo se o to teďko snaží,“ dodal.
„A potom, já si nemyslím, že budeme vládnout hned, to asi ne, ale určitě se musíme dostat do pozice síly, se kterou vítěz voleb bude muset velice vážně vyjednávat. A pak mu řekneme – udělej si klidně i menšinovou vládu, my si stoupneme v parlamentu k mikrofonu, řekneme, že tu vládu podporujeme jenom proto, aby se nespojil ještě s někým z té pětidemolice, což jinak hrozí. To si přiznejme. A že to není žádný bianco šek, že budeme podporovat tu vládu výlučně v tom a tehdy, kdy a v čem půjde naproti očekávání většinové demokratické veřejnosti. Kdykoliv vybočí z tohoto řečiště, budeme jeho nejtvrdším kritikem a tím, kdo bude navrhovat ty nejradikálnější cesty k nápravě.
Přátelé, nikdo z vás se na mě nemračí, já mám dojem, že jsem vám docela i promluvil z duše. Pojďme si to slíbit, pojďme tento tah na branku rozjet a pojďme dosáhnout tohoto výsledku v parlamentních volbách v příštím roce a vytvořit pro něj předpoklady i letos v evropských volbách a samozřejmě i ve volbách do krajských zastupitelstev a do Senátu," zakončil Skála.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vanda Efnerová
