„Minulý týden dosáhla ruská armáda pokroku na Donbasu poté, co výrazně limitovala své cíle: z velkého obklíčení (propojení útoků od Charkova a Mariupolu), přes střední obklíčení (propojení útoků od Izjumu a Doněcku) až na úsilí o zisk jen nejvýchodnějšího cípu severního Donbasu. Zatímco dříve kolem Izjumu, jedné z klíčových ruských os postupu, dosáhla minimálního zisku, u Popasné to bylo výraznější. Rusové získali město a tlačili se k hlavní dálnici do Severodoněcku. Dobyli město Lyman, místo důležitých železničních spojů na východ, jih a západ,“ poznamenal Svárovský ve svém rozboru.

„Severodoněck je přitom poslední větší město v Luhaňsku v ukrajinském držení. Jeho obsazení by zajistilo Rusům vítězství v jejich stále obtížnější INFORMAČNÍ bitvě. I Rusové hltající dennodenně propagandu v ruských médiích musejí být nervózní z nedostatku velkých ‚úspěchů‘,“ míní dále Svárovský.

1/Minulý týden dosáhla ruská???? armáda pokroku na Donbasu poté, co výrazně limitovala své cíle: z velkého obklíčení (propojení útoků od Charkova a Mariupolu), přes střední obklíčení (propojení útoků od Izjumu a Doněcku) až na úsilí o zisk jen nejvýchodnějšího cípu sev. Donbasu ?? pic.twitter.com/oYotQ7WrgX

— martin svarovsky (@martinsvarovsky) May 29, 2022

„Kolem Severodoněcku jsou ale UA síly zahrnující několik brigád. Severodoněck může padnout, může ale také vydržet další dlouhé týdny. RU úsilí nemá velký vojensko-strategický význam. S jednou výjimkou: Ruský tlak na Severodoněck zatížil ukrajinské velení velkým DILEMATEM,“ dodal.

„Vzhledem k tomu, že ruské síly měly/mají šanci na obklíčení kapsy kolem Severodoněcku i na krátkodobé přerušení zásobovací trasy do města, stala se základem tohoto dilematu otázka, nakolik má taktický a politický význam Severodoněck udržet,“ podotkl také Svárovský.

Ukrajinské síly, které by mohly být ztraceny v tomto ruském obklíčení, jsou podle jeho slov příliš cenné. „Ukrajinské vrchní velení bylo vystaveno nutnosti učinit těžké rozhodnutí o případném postoupení Severodoněcku a okolního území nepříteli. To by totiž nejen ochránilo důležitou část ukrajinské armády, ale zároveň by také zkrátilo ‚průčelí‘ tedy délku obranné fronty, kterou Ukrajinci v této části Donbasu potřebují bránit. Navíc, a to je podstatné, by to prodloužilo ruské zásobovací trasy!“ míní Svárovský.

„Každé takové dilema ve věci tak důležité jako je obranná válka, působí enormní psychické napětí. Bylo to patrné na ukrajinském generálním štábu, prezidentu Zelenském (projev o ‚kritické situaci na Donbasu, kde Ukrajina přichází až o 100 vojáků denně‘) i vojácích v poli. Ukrajinské velení nakonec zvolilo jakousi střední cestu: Spočívá v několika ústupech, ale zároveň zachování pozic, tvrdém odporu v okolí Popasné a pevné obranné pozici pod Lymanem,“ podotkl Svárovský.

„Co to svědčí o RU? Poučili se, reflektovali svá selhání a upravili strategii i taktiku. Místo široké fronty a malých obklíčení soustředili sílu na malou část Ukrajiny. Využili k pomalému pohybu svou hlavní výhodu – masivní palebnou sílu dělostřelectva a raketometů,“ zmínil Svárovský.

Jak dodává, trochu to připomíná ne druhou, ale spíše první světovou válku. „Rusové na rozdíl od zpackaných útoků na Kyjev, Černigov a Charkov postupovali tentokrát pomalu, aby nepřeběhli svou logistiku, a zároveň měli k dispozici dostatečné síly pro zabezpečení týlového prostoru,“ podotkl.

„Učení se z vlastních neúspěchů je tradiční ruský postup jak v případě klasického válčení, tak v případě vlivových operací. Z neúspěchu se lze ostatně poučit více než úspěchu. Zda se ruská poučení přenesou z taktické úrovně na strategickou, v tuto chvíli nevíme,“ míní.

„Co to svědčí o UA straně? Prostě nelze vyhrát každou bitvu. Navzdory úžasným strategickým a taktickým schopnostem, které Ukrajinci prokázali, přijdou i dílčí prohry. Každopádně si UA může dovolit vzdát se kousku území v zájmu šetření vlastních sil a opotřebování Rusů,“ píše Svárovský.

„Ukrajina je obrovská země a Ukrajinci mají po mobilizaci dostatečné rezervy. Mohou dát k dispozici až 700 tisíc vojáků. To je v poměru ke kontingentu necelých 200 tisíc nasazených ruských vojáků (z nichž bylo z boje vyřazeno již na 40 000–50 tisíc!!!) jasná převaha. Dilematům bude UA vedení vystaveno i nadále. Musí dělat těžká rozhodnutí o prioritách logistiky, dělostřelectva, letecké podpory. Udrží-li se tempo dodávek, schopnost jejich distribuce a zaškolení, nestalo se na Donbase nic, co by mělo zvrátit trend: UKRAJINA VYHRAJE,“ zakončil Svárovský.