Kriminalita Ukrajinců je vnímána jako citlivé politické téma. V roce 2023, když došlo krátce po sobě k několika kriminálním incidentům spáchaným Ukrajinci, ministr vnitra Vít Rakušan svolal narychlo v neděli tiskovou konferenci, kde mimo jiné padlo zdůvodnění, že „každý národ má přibližně stejné procento hovad“.

Nedávno vzbudil rozruch televizní rozhovor primátora Plzně Romana Zarzyckého, který redaktor ČT Ondřej Ublick ukončil uprostřed věty, jakmile primátor začal mluvit o kriminalitě Ukrajinců. Právě Plzeňský kraj se s nárůstem kriminality potýká velmi výrazně. Nejen jeho metropole, ale třeba i město Tachov, kde u místních továren vznikla z ubytoven zahraničních pracovníků v podstatě vlastní čtvrť, občas ironicky nazývaná Nový Charkov.

Problémy se ale nevyhýbají ani hlavnímu městu. Podle webu Férová migrační politika, který si klade za cíl rozvoj kulturní rozmanitosti a otevřené občanské společnosti, mělo k 1. dubnu letošního roku z celkového počtu 338 736 ukrajinských uprchlíků žít v Praze 87 867. Z celkového počtu obyvatel Prahy, který je asi 1,5 milionu, je to proti jiným regionům nadstandardní podíl.

Při takovém počtu lidí samozřejmě dochází k tomu, že část z nich páchá trestnou činnost a dostane se do konfliktu se zákonem. ParlamentníListy.cz získaly informace od jednoho z pražských soudů, který se případem pachatele pocházejícího z Ukrajiny zabýval.

Jednalo se o páchání trestné činnosti v oblasti distribuce omamných a psychotropních látek a pachatel byl shledán vinným a odsouzen. Soud ale nepřistoupil k uložení trestu vyhoštění, což některé osoby, které drogovou kauzu sledovaly, dost překvapilo.

Trest vyhoštění, stejně jako trest zákazu pobytu, je možné uložit pachateli, který není občanem České republiky a nebylo mu přiznáno postavení uprchlíka. Je možné jej uložit samostatně, nebo vedle jiného trestu, a to v délce jeden rok až deset let, nebo na dobu neurčitou.

Trestní zákoník předpokládá čtyři důvody, které uložení tohoto trestu znemožňují. Tím prvním je situace, kdy se nepodaří zjistit státní příslušnost pachatele. Dalšími liberačními okolnostmi je pak udělení azylu, nebo pokud trest představoval „nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života pachatele“.

Klíčový je ale bod d). Podle něj soud trest vyhoštění neuloží, pokud „hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu“. A právě zde se objevuje nejpodstatnější otázka, jak ve vztahu k § 80 TZ posuzovat stát Ukrajina.

Před začátkem války bylo například v roce 2018 odsouzeno v ČR 1 158 Ukrajinců a vyhoštěno 492 z nich.

Nyní ale zodpovězení této otázky podstatně ovlivňuje legislativa přijatá v Česku po 24. únoru 2022, řešící právní statut osob, které byly v souvislosti s válkou vysídleny z Ukrajiny. Byla zavedena jejich „dočasná ochrana“ podle pravidel vycházejících ze směrnice EU. Tento stav byl vyhlášen poprvé v historii, a proto nebylo zcela zřejmé, co všechno do této ochrany spadá a jakou to má mít podobu.

V zákoně 65/2022 Sb., nazývaném jako „lex Ukrajina“, je podstatný § 1 odst. 2: „Ustanovení tohoto zákona se použijí přednostně před ustanoveními jiných právních předpisů“.

Ministerstvo spravedlnosti vysvětluje

V případě ukrajinského odsouzence z pražského soudu mělo ale být neudělení trestu vyhoštění vysvětleno tím, že soudy v tomto směru mají pokyn od Ministerstva spravedlnosti.

Pokud by tomu tak bylo, šlo by o velmi významný zásah do rozhodovací pravomoci obecných soudů v oblasti ukládání trestů, a tedy o zásah moci výkonné do výlučné pravomoci moci soudní. Nezávislost justice je přitom považována za jeden z nejdůležitějších prvků právního státu.

Ministerstvo spravedlnosti je ale ve specifické pozici. Jeho úlohou je poskytovat justici servis a podporu, jejíž součástí mohou být i odborná stanoviska k otázkám, které soudy samy nemusejí být schopny kvalifikovaně zodpovědět.

Červenou čárou jsou ale instrukce, které by omezovaly svobodu soudů rozhodovat a ukládat tresty. Jakýkoliv „pokyn“ by v tomto směru vzbuzoval závažné otázky po narušení justiční nezávislosti.

ParlamentníListy.cz proto oslovily ministerstvo se žádostí o vyjádření, zda nějaký takový pokyn soudům existuje, ať už v jakékoliv právní formě.

„Ministerstvo spravedlnosti nemá zákonné možnosti vydávat jakékoliv právně závazné či jiné pokyny soudům pro jejich rozhodovací praxi. Proto Ministerstvo spravedlnosti žádný pokyn ohledně ukládání trestů vyhoštění osobám ukrajinské státní příslušnosti soudům neučinilo,“ uvedl mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.

Ministerstvo podle mluvčího Řepky po vypuknutí války na Ukrajině bylo soudy dotazováno, jak tuto situaci promítnout do trestních procesů. Šlo nejen o věci mezinárodní justiční spolupráce, ale také o otázky k možnostem realizace trestu vyhoštění.

„Na základě požadavků soudů proto Ministerstvo spravedlnosti poskytlo své stanovisko k možnostem realizace vydávání osob k trestnímu stíhání či výkonu trestu na Ukrajinu a možnosti realizace trestu vyhoštění na území Ukrajiny, v kontextu stále probíhajícího ozbrojeného konfliktu v důsledku agrese Ruské federace proti Ukrajině,“ uvedl mluvčí Řepka.

„Je samozřejmě zcela na uvážení soudu rozhodujícího v každé konkrétní věci, zda a v jakém rozsahu přihlédne k informacím obsaženým v tomto stanovisku,“ dodal. Na doplňující dotaz ParlamentníchListů.cz, jaké toto poskytnuté stanovisko ministerstva bylo, mluvčí Řepka stále neodpověděl.

Kromě toho ale mluvčí odkázal na vývoj judikatury v zákoně „lex Ukrajina“. Do tohoto zákona byla při jeho přijetí v roce 2022 zařazena překážka možnosti realizace trestu vyhoštění na Ukrajinu. Tato překážka se ale nijak netýkala ukládání těchto trestů. A od 1. 1. 2024 byla podle Řepky z textu zákona vyňata i ona.

Jak ParlamentníListy.cz zjistily, pokud by trest vyhoštění byl udělen vedle trestu odnětí svobody, znamenalo by to odpykání trestu v ČR. Až poté by mu cizinecká policie správní cestou dala a do pasu vyznačila lhůtu na vycestování do své vlasti. Možnost dřívější repatriace může nastat pouze v případě, že o to projeví zájem sám odsouzený nebo jeho domovský stát.

Rakušan sliboval

Informace o změně se poprvé diskutovala v únoru, když ministr vnitra Vít Rakušan při debatě v Mostě řekl: „Můžeme vracet lidi, kteří tu spáchají nějaký trestný čin, to ten první rok nešlo.“ Odkazoval tím právě na výše zmíněnou novelu lex Ukrajina.

Právnička Eliška Flídrová ale tehdy pochybovala, zda tato změna skutečně znamená Rakušanovo „můžeme vracet lidi“. „Přestože poslední novela ‚lex Ukrajina‘ připustila výkon trestu vyhoštění, i zde bude nutné postavit najisto, že takové osobě nebude při návratu hrozit závažná újma a že výkon rozhodnutí nebude v rozporu s mezinárodním závazkem České republiky v podobě zákazu navracení, který je v evropském regionu vyjádřen neomezitelným článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv,“ sdělila tehdy expertka z katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Už tehdy se rozběhla debata, jak pro účely hrozby pronásledování posuzovat Ukrajinu, i mezi soudci. Akademička Flídrová tvrdila, že vyhoštění osob na Ukrajinu by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, naopak soudkyně Jana Kurešová z krajského soudu v Ústí nad Labem zastávala názor, že „na Ukrajině sice probíhá válečný konflikt, ale jinak je to demokratický stát, který má demokratické trestněprávní předpisy. Vyhoštění tam nic nebrání.“