V České republice dochází ke změnám v soudnictví, jedno odvětví však stále potřebuje provětrat. Tím jsou soudní znalci. Takový soudní znalec se dnes totiž může vyjádřit k lecčemu. Vraždě, krádeži, komínu, statice, zkrátka co je zrovna třeba.

„U znalců navíc záleží hodně na tom, jsou-li skutečnými znalci. Že jsou tak evidováni, registrováni, členy komory apod., ještě příliš neznamená,“ píše Kraus a dodává: „Samotné výroky znalců o jiných znalcích ukazují, že v oboru není zcela jasno. My neznalci se v tom nevyznáme.“

A právě i mezi soudní znalce pronikla „tradice podvodu a šmeliny“. Kdysi znalci tvrdili to, co měli dáno, dnes však mohou tvrdit, co se jim zlíbí, na základě vyšší nabídky. Kraus přidává k dobru jednu vlastní zkušenost.

Například když mně kominík – „znalec“ na kvalitu komínů (kominík – znalec na komíny, jako pekař – znalec na pečivo, policajt – znalec na pravdu apod.) – udělal posudek na všechny komíny v mém bytě, že jsou nezpůsobilé pro vytápění pevnými palivy, a já tak získal nárok na akumulační kamna, na která jsem nebyl schopen našetřit… Že do stejných pěti komínů ústila kamna z řady ostatních bytů, kde se vesele pevnými palivy vytápělo – byla drobnost k přehlédnutí a nebylo znalce, který by si toho všiml,“ vzpomíná moderátor.

Celý text zde.

Ačkoliv se blýská na lepší časy, hlavní problém stále přetrvává. „Největším hříšníkem, podílejícím se na tomto nedostatku je a delší dobu zřejmě ještě bude: naše školství,“ píše Kraus s tím, že většina znalců nemá dostatečné znalosti, aby znalci byla.

Dále zmiňuje průzkumy veřejného mínění, které ukazují, že lidé v České republice berou korupci a úplatky jako celkem běžnou věc. Jako větší problém však vidí, že je tento názor více rozšířen mezi mladou generací. „Problém je možná v tom, co o korupci a podvodu čtou a vidí v médiích. Že velké části těch, kteří něco šlohli, zapřeli, ukradli apod., se nakonec nic nestalo.“ Spousta viníků navíc dostane v médiích svůj exkluzivní prostor pro obhajobu.

Ziskuchtivá a neprofesionální média pak situaci nijak nepřidávají. „Úmrtí pana Jonáka, odsouzeného za nájemnou vraždu, mělo v médiích tak silný dopad, až jsem se z počátku sám za sebe styděl, že tak výraznou postavu české historie pořádně neznám,“ píše Kraus a dodává, že David Rath v médiích takový prostor nikdy neměl. „A přiznejme si, že část zločinu přitahuje přirozeně i proto, že je to obor, který občas skutečnými ‚znalci‘ disponuje.“