Poukazuje na to, že Miloš Zeman jako prezident v minulosti vyznamenal jak disidenta Pavla Wonku, tak šéfa Slušovic Františka Čubu, jediného nezlomeného z pražského jara Františka Kriegela i komunistického ministra Tomana, ruskou disidentku Gorbaněvskou i komunistického místopředsedu Klanicu. „V tomto duchu je čtení Zemanovy motivace dál dost obtížné, na jednom pódiu se třeba včera sešli jak proslulý eurohujer Günter Verheugen, tak politolog Petr Robejšek, který dlouhodobě věští Unii temnou budoucnost,“ píše Korecký.

Podle něj je většina jmen, jako diplomatky Filipi, herce Kačera, porodníka Feyereisla, režiséra Jakubiska nebo všech válečných hrdinů, zcela nezpochybnitelná a další nějak odrážejí názory a preference současné hlavy státu. „Aristokratický Klaus prostě vyznamenával jazzmany, Knížáka nebo Jiráskovou, lidový Zeman zase Hůlku, Ringo Čecha a Bohdalovou,“ podotýká Korecký.

Podle jeho názoru se včera mezi vyznamenanými neobjevilo žádné jméno, které by zvedalo ze židlí jako právě loni bolševický papaláš Toman. „Možná je ten letošní střídmý výběr už takovou první předzvěstí hradní volby v lednu 2018 – a snad proto se na seznam nedostali ani dříve běžní lidé typu umučeného kněze Toufara nebo poslankyně Fukové, která odmítla sovětskou invazi. V přímé volbě jde o každý hlas a Zeman potřebuje vysát minimálně celé levé spektrum, tak proč zbytečně dráždit?“ píše dále Korecký.

Na závěr vyjadřuje pochybnost, zda země naší velikosti opravdu rok co rok vyprodukuje na tři desítky osobností s jedinečným přínosem, které už metál nedostaly dříve. „Škoda, že těm ze Zemanova výběru, které toto kritérium splňují, včera nevzdala hold celá politická elita. Zasloužily by si to,“ uzavřel Korecký své zamyšlení.