„Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi z roku 2012 poskytl církvím za nevydatelný historický majetek (pozn. zejména obecní a krajský) finanční náhradu. Není možné tedy získat finanční náhradu a zároveň žádat naturální restituci! Obdobnou argumentaci jsem jménem Asociace krajů ČR vznášel vůči bývalé vládě ČR v roce 2016 s odkazem na smlouvy uzavřené vládou a církvemi a žádal jsem zásah vlády proti podle názoru tehdejších hejtmanů neoprávněným žalobám církví na majetek obcí a krajů,“ poznamenal Hašek úvodem. 

Následně byl, co se týče nálezu Ústavního soudu, konkrétnější. „Nelze legitimně očekávat vydání veškerého historického majetku v rámci restituce, neboť je možné vydat pouze ten majetek, který konkretizuje výslovná zákonná právní úprava – zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ústavní soud se nemohl ztotožnit ani s názorem stěžovatelky, že finančním vypořádáním zákonodárce sledoval primárně jiné než restituční cíle. Jak naopak plyne z důvodové zprávy k zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a okolností přijetí tohoto zákona (tzv. occasio et ration legis), finanční náhrada měla plnit primárně restituční funkci právě vůči historickému majetku, jehož vydání zákon neumožňoval,“ konstatuje Hašek. 

A pokračuje: Z ústavněprávního hlediska pak nelze v tomto ohledu považovat za podstatné, zda zákonem stanovená výše zcela odpovídá hodnotě odňatého majetku, který nelze vydat, neboť žádnou ústavní povinnost státu odčinit všechny majetkové křivdy vzniklé v minulosti vyvodit nelze. Paušální finanční vypořádání podle § 15 zákona je tak součástí zmírnění majetkových křivd, přičemž jeho realizace v ročních splátkách byla podmíněna souhlasem dotčených církevních subjektů vyjádřeným ve smlouvě o vypořádání podle § 16 zákona (v tomto případě je založeno do budoucna též ono legitimní očekávání spočívající v důvěře v právo, které by dlužník, stát, mohl v budoucnu měnit). Proto nemůže vedle sebe stát nárok na finanční kompenzace za nevydávaný historický majetek a současně nárok na naturální restituci. V této souvislosti Ústavní soud upozornil na zvláštní povahu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnosti, na který je třeba nahlížet jako na zvláštní typ zákona (tzv. Maßnahmengesetz, tedy zákon – opatření), který vznikl k řešení určité situace a ve vztahu k ní je třeba jej vykládat, když sleduje určitý cíl a k jeho dosažení stanoví určité prostředky, pravidla a postupy,“ sdělil s tím, že více k nálezu lze nalézt na stránkách Ústavního soudu.