Výrobců tohoto systému je na světě celá řada. Státy NATO používají několik typů, přičemž mezi nejpokročilejší patří norský ODIN, německý ADLER, francouzský ATLAS či polský TOPAZ.

Standardní postup při zadávání zakázek je takový, že v případě existence více potenciálních dodavatelů se vypíše otevřené výběrové řízení, do něhož se můžou přihlásit všichni zájemci. Stalo se tak například ve známém tendru na nákup nových bojových vozidel pěchoty, kde se poměřovali celkem čtyři zájemci a předháněli se kvalitou a cenou dodávek.

V případě nákupu SŘP se však Metnarovo ministerstvo rozhodlo postupovat zcela jinak a regulérní soutěž údajně dopředu vyloučilo. Ministerstvo totiž tvrdí, že chce využít možnosti nezadávat proces výběru veřejnou zakázkou, ale jít na takzvanou výjimku a systém řízení palby nesoutěžit. To je samo o sobě velmi podezřelé, zejména když přihlédneme k faktu, že cena zakázky je vypsaná v hodnotě zhruba 900 milionů korun. Vypadá to, že lidé na Ministerstvu obrany stále preferují systém řízení palby ODIN od norského výrobce Köngsberg, kterého v Česku, jak samo ministerstvo informovalo, zastupuje skupina OMNIPOL.

ParlamentníListy.cz se tématu věnují již nějakou dobu. V říjnu 2018 jsme informovali o údajné schůzce Tomáše Dvořáčka a zástupce Omnipolu Tomáše Komrsky kvůli tendru na dodávku nového systému řízení palby pro českou armádu. Oba pánové však informace o schůzce dementovali. Náš zdroj z resortu obrany nám však tehdy detailně popsal, co se pro to, aby ODIN vyhrál, událo.