Pikantní úvod měla diskuse „Americké volby“ na půdě vysoké školy CEVRO Institut. Její moderátor, ředitel Centra transatlantických vztahů Alexandr Vondra, zmínil vyjádření zatím jediného oficiálně ohlášeného kandidáta na přímou volbu českého prezidenta v roce 2018 Michala Horáčka. Ten se podle něj dopustil v souvislosti se zvolením Donalda Trumpa hned dvou fatálních chyb, když veřejně oznámil, že si vsadil sto tisíc korun na to, že se prezidentkou USA stane Hillary Clintonová. Jde jednak o úlet z mezinárodního pohledu, že si kandidát na prezidenta jedné země sází na budoucí hlavu jiného státu, ale i z domácího pohledu, že má zapotřebí se veřejnosti pochlubit, že pro něj nějakých sto tisíc korun žádné peníze nejsou, zatímco pro spoustu lidí je to velice slušná částka, s níž by zcela jistě naložili mnohem rozumněji.

Poté se diskutující zabývali tím, jak k volbám prezidenta Spojených států přistupovala většina médií. „Měl jsem pocit, že některé americké stanice, ale i Český rozhlas, nechtěly přiznávat pravdu, i když už to bylo jasné, jak to dopadne. Až jsem měl pocit, že si myslí, když to popírají, že tím změní výsledek,“ konstatoval česko-americký vydavatel bulletinu Fleet Sheet Erik Best. „Dopředu jsem řekl, že vyhraje Trump, tak jsem byl rád, že mi to vyšlo. Vidím to tak, že kdo chtěl pomalejší pokles, volil Clintonovou, kdo rychlejší, volil Trumpa. Ani ne tak kvůli tomu, co udělá, ale kvůli reakci okolního světa, třeba Republikánská strana nebo Centrální banka. Právě kvůli tomu se obávám, že Donald Trump nemusí přinést to, co jeho příznivci očekávají,“ dodal Erik Best.

Nálepky rasisty a xenofoba versus nálepky státotvorné a konstruktivní

Další z hostů, Ondřej Hejma, zpěvák a dopisovatel agentury Associated Press v ČR, přiznal, že po zvolení Donalda Trumpa prezidentem u něj v pohledu na vývoj ve Spojených státech převažuje opatrný optimismus. Roman Joch, politický komentátor a ředitel Občanského institutu, přijal výsledek pokrčením ramen, protože oba hlavní kandidáty považuje za vadné osoby. Publicistu Jefima Fištejna zaujalo, že protestní nálada poprvé zasáhla tak vysoko, tedy až do prezidentské volby. „Ameriku čekají velmi krušná léta. Ale Donalda Trumpa jako vítěze voleb zplodil Barack Obama a také Hillary Clintonová se svým svazáckým úsměvem,“ prohlásil Jefim Fištejn.

„Měsíce a měsíce čteme různé průzkumy veřejného mínění a z toho se vytváří nějaké očekávání, které je pak v drsném rozporu s realitou. Ať už to byl Brexit, zvolení Trumpa, možná to bude pokračovat příští rok francouzskými prezidentskými volbami,“ uvedl Alexandr Vondra a k tomu ukázal středeční Lidové noviny s tvářemi Trumpa a Clintonové na titulní straně, kde ještě nemohly být výsledky. „Tady už byly jejich výrazy celkem opatrné, zatímco do té doby jsme jen koukali na rozesmátou Hillary a příšerný škleb Trumpa. A pod to se dávaly nálepky: na jedné straně rasista, xenofob, na druhé státotvorná, konstruktivní. Možná i kvůli tomuto přístupu médií, který byl stejný i ve Spojených státech, ti naštvaní nepřiznali to, co pak udělali při volbě. Takhle možná vznikají jiná čísla v průzkumech než při samotných volbách, kdy lidem nikdo nekouká přes rameno,“ poznamenal bývalý velvyslanec v USA.

Agentury se při průzkumech řídily občanskou povinností

„Mnozí Trumpovi voliči nepotřebovali sdělovat, že budou volit právě jeho. Byli tak naštvaní, že reagovali ve stylu: vy mi za to nestojíte, abych vám na to odpovídal,“ domníval se Roman Joch. „Lidé se stydí přiznat, koho budou volit, když je jejich názor jiný než ten, který se vydává za většinový,“ přidal se Ondřej Hejma. „Dlouho nám říkali, že máme občanskou povinnost volit paní Clintonovou, a tak v New York Times a v dalších médiích nebylo nic pozitivního vůči Trumpovi. Jestli 95 procent autorů textů v těch hlavních médiích mělo v sobě tu ‚občanskou povinnost‘ volit Clintonovou, tak se dá předpokládat, že i ty agentury cítí nějakou povinnost, aby jim ty výsledky vyšly tak, jak odpovídá té ‚občanské povinnosti‘,“ hledal Erik Best vysvětlení toho, proč se naprostá většina agentur mýlila v odhadu vítěze.