Státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař má za to, že člověka, ale i členský stát EU je třeba hodnotit podle odvedené práce. A právě v odvedené práci je prý Achillova pata českého podílu na fungování EU. Chyby ovšem Chmelař vidí i na straně Bruselu. Evropská a česká politika prý připomíná dvě bubliny, které se do značné míry míjejí.

Je to vidět třeba na uprchlické krizi. EU jako celek rozhodla o nutnosti přerozdělovat migranty, ale jaksi se nikdo moc nezabýval tím, jak zabezpečit hranice EU, na což zase upozorňovala celá Visegrádská čtyřka, včetně Česka.

„První reakcí mělo být, že stabilizujeme počet přicházejících migrantů do Evropy. Měla se zavést bezpečnostní opatření a dát jasně najevo, že Evropa nemůže přijmout každého. Měli jsme mít dávno uzavřené dohody se třetími zeměmi, abychom do nich mohli migranty vracet. Pomohla by i akceschopná tzv. strategická vojenská autonomie, která by pomohla stabilizovat některé země v sousedství EU. Dokážu si představit, že v takovýto moment by většina členských států EU byla ochotna pomoct zemím, které se nacházejí na vnější hranici EU a spolu s nimi sdílet jejich problémy,“ podotýká státní tajemník.

Celý rozhovor naleznete zde.

„Tím, že jsme věnovali čas pouze tomu, jak přerozdělit migranty, a vůbec ne tomu, jak nastavit pravidla, tak migrační vlna rostla a ve výsledku to nepřineslo potřebné řešení. Kvóty na přerozdělení uprchlíků zemím, jako je Itálie a Řecko, nepomohly. Řecku mnohem zásadněji pomohla dohoda s Tureckem. Je opravdu škoda, že nám debata o kvótách vzala tolik energie, kterou jsme mohli využít pro rychlejší hledání dalších řešení. Zároveň to zcela zbytečně vytvořilo problémy, které nás také zdržují,“ pokračuje Chmelař.

Česko přitom vyslalo své odborníky jak do Řecka, tak do Itálie, a pomáhá přímo v terénu. To považuje státní tajemník za mnohem důležitější než to, zda přijmeme o deset uprchlíků víc, nebo méně. Čeští politici jsou si toho vědomi a stojí si za svým, což je podle Chmelaře dobře. Současně ovšem české politiky nabádá, aby víc komunikovali se svými západními kolegy. Bez komunikace si totiž staré a nové členské státy EU neporozumí a to neprospěje ani nám, ani jim.

Platy jsou v EU velký problém

 Je třeba diskutovat také o nerovnostech mezi starými a novými zeměmi, třeba platových nerovnostech. Na ty dlouhodobě poukazuje Francie, nyní v osobě prezidenta Emmanuela Macrona.

„Je to opravdu velký problém, který své růžky vystrčil už za řecké krize. Řecko nedokázalo zvýšit mzdy přirozeným způsobem, tak zvolilo cestu zadlužení. Portugalsko se nikdy nedostalo na úroveň třeba sousedního Španělska, zamrzlo, a proto se ocitlo v problémech, v nichž se ocitlo. Jinak, ale rovněž s problematickými dopady to dopadlo v Irsku. V podstatě, pokud si vezmeme všechny současné problémy v Evropě, ať už se jedná o brexit, migrační krizi, nebo krizi eurozóny, tak se dá určité odůvodnění najít v tom, že evropský prostor je nerovný a rozdíly mezi jednotlivými členskými státy jsou příliš velké. Česká vláda na to chce a bude upozorňovat,“ ujišťuje Chmelař.