Zákon určuje práva a povinnosti Národní gardy, též její strukturu a principy, podle kterých se řídí její práce. Definuje také její vedení a financování.

Podle dokumentu předloženého poslancům Státní dumy má Národní garda spolu s policií právo ochraňovat obecný pořádek a také zajišťovat obecnou bezpečnost. Vojskům gardy má být též povoleno účastnit se boje proti terorismu a extremismu a zajistit právní režim kontra teroristické operace.

Národní garda bude spadat přímo pod prezidenta Ruské federace a velet jí bude její generál. Podle dokumentu budou mít její zaměstnanci právo takzvané speciální vynucovací praktiky – zadržování, pronikání do obytných prostor, pozemků a dalších objektů. Členové gardy také podle dokumentu mohou využívat sílu a zbraně bez předešlého varování, a to za toho předpokladu, že dojde k možné újmě na zdraví jakéhokoliv občana nebo samotného vojáka.

Vojska budou moci být použita ještě za jednoho předpokladu – budou-li vyzvána k vyplnění úkolu přímo prezidentem Ruské federace, který jej zadá v rámci platné ruské legislativy. Právě tento fakt děsí mnoho odpůrců nápadu na vytvoření podobného sboru.

Poslanec Státní dumy a bývalý předseda jejího bezpečnostního výboru Gennadij Gudkov zase upozorňuje na to, že návrh zákona přesně neosvětluje statut této nové represivní struktury, a říká: „Na první stránce návrhu se mluví o ‚státní ozbrojené organizaci‘, ale dál už se v textu vyskytuje jen pojem ‚orgán exekutivní moci‘. Vzniká tedy další struktura, která bude mít stejné či podobné úkoly jako tajná služba FSB a složky ministerstva vnitra,“ upozornil na nejasnost.

„Národní garda bude představovat národní ochranu vládních zájmů. Bude to samostatný, právo vymáhající orgán, který bude pod přímým vedením prezidenta Ruské federace,“ objasnila charakter nového sboru vedoucí bezpečnostní komise Irina Jarovaja.

Návrh na vytvoření Národní gardy otevřeně podpořil i kontroverzní politik a lídr LDPR Vladimír Žirinovskij, který prohlásil, že „jestli by už v únoru roku 1917 existovaly takové mocné struktury vládní obrany, nedošlo by k žádné Únorové ani Říjnové revoluci a vůbec by nebyly žádné problémy“.