„Západu jde o to, dostat se Rusku na kobylku. Kvůli zdrojům. Když jsem jel mezi Jakutskem a Novosibirskem, já jsem po té silnici jel 1200 kilometrů. Na jedné straně vede potrubí plynu, na straně druhé ropa. Já jsem tam zastavil, když oni stáli a dívali se na  bažiny, ve kterých jim zmizelo všechno, co tam strčili, a čekali na Číňany, že mají nějakou technologii, jak to přemostit. Já se tam zastavil, dali jsme si boršč a popovídali. Já na to, to se budeme v Evropské unii mít. Vysmáli se mi, že to je všechno pro Čínu. V severní Číně se stavěl obrovský zpracovatelský závod, a ten pojme to, co se dodává do Evropy. Rusko nám už prý nevěří nos mezi očima. Tak to bylo před sedmi lety, když jsem tam jel. Teď už to tam teče, jmenuje se Síla Sibiře, a Evropa z toho neuvidí ani kapku. Jen pro zajímavost...“ uvádí Štrunc.

Skuteční dobrovolníci

„Ve Vietnamu je všechno z Číny. Setkal jsem se tam s místním kovářem, ukázal mi to, v jakých pro nás neuvěřitelně ztížených podmínkách pracuje. A má mimo jiné skupinu, která předvádí starobylý tanec v maskách, metají kozelce a tak. On má 40 vystoupení s mladými, sám bubnuje a vede to jako principál.  Třeba mu volali, on naložil věci a kluky a jeli na slavnostní otevření obchodního centra. Oni tam měli půlhodinové vstoupení. Zdarma. Dělají to rádi. To kdyby udělal v Evropě, tak by byl za vodou a nemusel by být kovářem. Tak jsem mu nakukal, aby si alespoň řekl o něco málo,“ pochlubil se Štrunc. 

A pak hned do reality všedního dne: „Máme doma mimo jiné slepice a když jim dojde čas, tak jim prostě setneme hlavy. A už nás někdo nahlásil a měli jsme tu Ligu pro ochranu zvířat z Plzně. Prý, týráte slepice, usekáváte jim hlavy. Já jim říkám, žena se věnuje více slepicím a zvířatům, než mně... Já jsem ze selského. K nám když někdo přišel, tak máma dala automaticky na stůl další talíř nebo vždycky mu něco nabídla. Lidi už dnes nepřemýšlejí, že by ti něco nabídli. Prostě, mizí taková lidskost, ta, jak říkal Werich, člověčina.“

„Cestování dnes? Já už nejedu do Francie. Ta byla úžasná, ale teď to je masakr. Já jsem tam byl jednou, a všude kolem měst jsou slumy, arabská předměstí. S tím vlastně začal de Gaulle, ten do Francie přitáhl Alžířany. Tenkrát automobilka Citroen neměla lidi, takže Alžírsko dostalo svobodu a odtamtud přicházeli lidé. Generace se usídlila ve Francii, měla se celkem dobře, pracovala. Pak byla druhá generace, ta měla ještě práci. No a potom třetí a čtvrtá, a ta už neměla práci. A to je radikalizovalo,“ poznamenal Štrunc.