Foltýn? Temná hnusota. Když budou chtít, pozavírají vás. Kovář Štrunc už šikanu státu zažil, teď mluví

„Západu jde o to, dostat se Rusku na kobylku. Kvůli zdrojům. Když jsem jel mezi Jakutskem a Novosibirskem, já jsem po té silnici jel 1200 kilometrů. Na jedné straně vede potrubí plynu, na straně druhé ropa. Já jsem tam zastavil, když oni stáli a dívali se na bažiny, ve kterých jim zmizelo všechno, co tam strčili, a čekali na Číňany, že mají nějakou technologii, jak to přemostit. Já se tam zastavil, dali jsme si boršč a popovídali. Já na to, to se budeme v Evropské unii mít. Vysmáli se mi, že to je všechno pro Čínu. V severní Číně se stavěl obrovský zpracovatelský závod, a ten pojme to, co se dodává do Evropy. Rusko nám už prý nevěří nos mezi očima. Tak to bylo před sedmi lety, když jsem tam jel. Teď už to tam teče, jmenuje se Síla Sibiře, a Evropa z toho neuvidí ani kapku. Jen pro zajímavost...“ uvádí Štrunc.

Skuteční dobrovolníci

„Ve Vietnamu je všechno z Číny. Setkal jsem se tam s místním kovářem, ukázal mi to, v jakých pro nás neuvěřitelně ztížených podmínkách pracuje. A má mimo jiné skupinu, která předvádí starobylý tanec v maskách, metají kozelce a tak. On má 40 vystoupení s mladými, sám bubnuje a vede to jako principál. Třeba mu volali, on naložil věci a kluky a jeli na slavnostní otevření obchodního centra. Oni tam měli půlhodinové vstoupení. Zdarma. Dělají to rádi. To kdyby udělal v Evropě, tak by byl za vodou a nemusel by být kovářem. Tak jsem mu nakukal, aby si alespoň řekl o něco málo,“ pochlubil se Štrunc.

Anketa

Závidíte Spojeným státům jejich prezidenta Donalda Trumpa?

Závidím

87%

Nezávidím

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 10822 lidí

A pak hned do reality všedního dne: „Máme doma mimo jiné slepice a když jim dojde čas, tak jim prostě setneme hlavy. A už nás někdo nahlásil a měli jsme tu Ligu pro ochranu zvířat z Plzně. Prý, týráte slepice, usekáváte jim hlavy. Já jim říkám, žena se věnuje více slepicím a zvířatům, než mně... Já jsem ze selského. K nám když někdo přišel, tak máma dala automaticky na stůl další talíř nebo vždycky mu něco nabídla. Lidi už dnes nepřemýšlejí, že by ti něco nabídli. Prostě, mizí taková lidskost, ta, jak říkal Werich, člověčina.“

„Cestování dnes? Já už nejedu do Francie. Ta byla úžasná, ale teď to je masakr. Já jsem tam byl jednou, a všude kolem měst jsou slumy, arabská předměstí. S tím vlastně začal de Gaulle, ten do Francie přitáhl Alžířany. Tenkrát automobilka Citroen neměla lidi, takže Alžírsko dostalo svobodu a odtamtud přicházeli lidé. Generace se usídlila ve Francii, měla se celkem dobře, pracovala. Pak byla druhá generace, ta měla ještě práci. No a potom třetí a čtvrtá, a ta už neměla práci. A to je radikalizovalo,“ poznamenal Štrunc.

Názory omladiny

„Když jsem ještě chodil na besedy do škol, začínala migrantská krize, tak mi jeden kluk říká – kdyby rozstříleli prvních deset člunů, dali tam bitevní lodě, tak už by nikdo do člunu nesedl. A to vám řekne mladý člověk v deváté třídě. Jenže se z toho udělal kšeft s pomocí a je to. Dneska je to s mladými jiné. Když jsem byl na jednom maturáku, tak mi jeden kluk říká – Rusové jsou svině, to ni zabili Navalného. A já mu říkám, jaký názor máš na Gabčíka a Kubiše? A on musel velice hloubat, aby si vzpomněl, co vlastně byli zač. Nakonec z něj vypadlo, že to byli hrdinové. Ale pro hitlerovské Německo to byli bandité. Když bys chtěl rozvrátit republiku, myslíš, že by tě nechali? Jestliže něco podobného udělal Navalnyj několikrát, možná, že ho v tom vězení zabili. A možná, že také ne. Otázkou je, jak se to podá.“

Je to marné…

„Když člověk sedne na chvíli k bedně, tak musí přemýšlet, jaká zpráva je relevantní. Tihle lidi v naší dnešní politice se budou chtít udržet zuby nehty. Přišli sem kluci, co dělají v Karlových Varech nějaký mírový pochod. A řeknou mi – pojď tam, něco bys těm lidem řekl. A já na to – kluci, to děláte úplně zbytečně, chodíte na akce zbytečně. Tahle vláda se s vámi vůbec nebude střetávat! S vámi se střetnou silové složky státu, policie a armáda. Ty když nebudete mít na své straně, tak nikoho nemůžete svrhnout, i kdyby jste se po... Tihle lidi jsou slušně zaplaceni, jsou vesměs spokojeni s vládou, takže když je nebudete mít na své straně, tak s tím neuděláte vůbec nic. Pozavírají vás a bude to. Třeba soudruh Foltýn, ten je úplně úžasnej. Mě přitahuje svojí temností. Když se na něho podíváte, tak vidíte temnou hnusotu. S někým se bavíte, a on vám svítí. Ale tenhleten je jako už propadlý peklu,“ říká kovář ze Smědčic na Rokycansku.

A vzpomenul: „Tady byl chlapík, a on mě permanentně udával. Komouš, a byl jsem pro něj potrava. Když jsme opravovali kostely, přišlo udání. No, a něco vyváděl u rybníka a pod proudem, dostal ránu a začal se topit. Soused, kterého udával permanentně taky – byli jsme takoví tři kverulanti, – tak ten mu zachránil život. A on ho rok nato udal. Pak ale nějak špatně šlápl na schodech a bylo po něm.“

Definitivní konec

„Vietnamci jsou buddhisté a oni věří v posmrtný život, a buď si to musí odtrpět nebo alespoň odžít. Ve finále nikdo nevyvázl, když se potkal s tím kmocháčkem, se smrtí. Nikdo! Ani Véna Havel, kdy si mysleli, že když seženou profesora z Rakouska, tak že z toho vyvázne... Najednou přijde boží pravda a přijde smrt. A těmhle lidem ve vládě nic jiného nepomůže. Světská spravedlnost pro ně neexistuje, protože oni jsou se svým postavením a s mocí nad ní. Oni ji nepotřebují. Jsou nad zákonem. Oni se tak chovají. A ještě budou vydávat zákony, co budou zašlapávat obyčejné lidi. To je všechno špatně. Ale pak přijde ten jeden zákon, a je konec.“

„Přijde sem kluk a říká – já uznávám jen peníze a chci být bohatej. A myslí si, že tohle celé je štěstí? Peníze nejsou štěstí. Já jsem dělal pro velmi bohaté lidi, a nevím, jestli byli šťastni. On má všechno. Bazén, barák, pořídí si novou ženu, psa, a co potom? Úplný hovínko. A pak vidíte lidi, co žijí v pokoře, mají radost ze života. Říkám, zaplať pánbůh, že jsem ještě v takovém stavu. Spousta mých spolužáků je už v podzemí. To se všechno zjistí kolem padesátky. Najednou ten život letí strašným tempem. Co byly roky a měsíce, to jsou teď vteřiny,“ pokračuje kovář.

Dají si repete?

„S těmi z vlády to nebude jednoduché. Věřím, že se toho dožiju. Myslím, že udělají všechno pro to, aby to zvrátili a aby změna nebyla. Fiala je proto přesvědčen, že bude pokračovat. On to zas není tak velkej magor. Za ním něco musí stát, co mu dává tu jistotu. To jsou ti velcí kluci nebo Amíci. Jestli to bude jen trošku regulérní, tak by příštím premiérem mohl být Babiš. Možná se tam dostane SPD a ukáže, zdali ten Tomio je eskamotér. A jestli prosadí referenda a další věci, tak to bude super. Jenže, pamatujte si, on to neprosadí,“ prognózuje kovář.

„Já si pamatuji, když se změnil náčelník hlavní správy hasičů. Fackovací figura. Ale všichni ostatní lidé tam jsou. Vymění se náměstek, ale úředníci zůstávají. Ti se nevyhazují, protože znají chod úřadu. Kdyby tam přišli čerství nováčci, tak by to byl neskutečnej bordel.“

„To se říká i ve Světové bance. Nikdo nechce, aby se Amerika roztrhala na drobné státy, protože to by byl takove bordel, že by to narušilo rovnováhu celého světa. Ten běží nějakým způsobem, aby to vypadalo, že jde o nějaký pořádek. Ale tohle není pořádek, to je vláda mafiánů.“

Na závěr, jen pro srovnání, ceny energií. „Ve Vietnamu 37 halířů, v Číně 55 halířů. Kdybych si tady pustil indukci, tak se nedoplatím. Tam jsou, jak říkají, osvícení komouši. Ale na druhé straně popraví sedmnáct lidí za pašování drog. Prostě, mají tvrdé zákony a lidé se tam snaží proplouvat, aby se nestřetli s tím tvrdým zákonem. A tady slyším, bude se zdražovat, musíme podporovat Ukrajinu. Já jsem v zahraničí teď mluvil taky s šéfredaktorem Bildu a ten si stěžoval, jaký je na něj vytvářen tlak. Kdyby prý neodcestoval do Vietnamu, tak by se z toho zhroutil. A jsou tam další lidi z Evropy. Ty nesmysly, které EU produkuje, a jsou to jen buzerace, tak nemají nic společného se životem lidí. A to tam, v jihovýchodní Asii, není. Ani by to nepřipustili...“ uzavírá setkání umělecký kovář Jiří Štrunc.