Poukazuje na to, že autor knihy je nositel prestižní Pulitzerovy ceny. Ten prý měl přístup k exprezidentovým zvukovým deníkům, několik let s ním vedl rozsáhlé rozhovory a vyzpovídal také plejádu pamětníků.

• Celý text je ZDE

George H.W. se s nebývalou otevřeností kriticky vyjádřil o dvou klíčových postavách synovy vlády, viceprezidentovi Dicku Cheneyem a ministru obrany Donaldu Rumsfeldovi. Přitom Cheney sloužil i v jeho vládě jako loajální šéf Pentagonu. Bush se nevěřícně ptá, proč se Cheney před patnácti lety tak změnil, proč se nechal vtáhnout do skupiny „tvrdých chlapíků, kteří chtějí bojovat o všechno a použít armádu, aby bylo na Středním východě po našem“.

Rumsfeld byl špatným ministrem

O Rumsfeldovi pak tvrdí, že byl špatným ministrem a jeho syn ho měl vyhodit daleko dřív než v druhém prezidentském období.

Vinu otec Bush nesvaluje na poradce, ale přímo kritizuje svého syna. „Za špatnou zahraniční politiku nese vinu prezident.“

Bushe mladšího otcova slova zaskočila: „Dozajista se s tím nikdy nesvěřil mně... Nikdy nepřišel a neřekl: Hele, Cheneyho musíš držet na uzdě, jinak zruinuje tvoji vládu. To by ani nebyl on, on takový není. A kromě toho nesouhlasím, jak události vykresluje. Byla to má rozhodnutí, moje filozofie.“

Rodinné spory nepomohou Jebu Bushovi

Klvaňa k tomu podotýká, že rodinné spory určitě nepomůžou Jebu Bushovi, který nyní usiluje o post kandidáta na prezidenta za republikány a je zatím v průzkumech veřejného mínění překvapivě nízko. „Poslední, co Jeb potřebuje, jsou diskuse o nepopulární válce v Iráku z roku 2003,“ píše Klvaňa.

Závěrem podotýká, že válku v Iráku v roce 1991 si Bush starší nechal schválit v Kongresu. Deníky nicméně prozrazují, že i kdyby mu ji kongresmani neposvětili, zahájil by ji stejně. Většina dobových pozorovatelů si tehdy ale myslela opak a poté, co jeho syn v roce 2003 jednal značně jednostranně, dávala konání Bushe ml. do kontrastu s umírněným realistou, jeho otcem.