Podle Holce šéf ČSSD Jan Hamáček nejdřív Staňka „veřejně podporoval, kde mohl“. A to prý i poté, co se kvůli odvolání šéfa Národní galerie Jiřího Fajta začali bouřit obvyklí podezřelí z umělecké „fronty“, kteří vždy mají po ruce nějakou petici. „Mezi Lidovým domem a Hradem totiž platila dohoda, že ČSSD Staňka neodvolá do konce května. Až najednou přišel do televize první místopředseda strany Roman Onderka, jemuž se tahle funkce tak nějak přihodila, a prostě řekl, že by Staněk měl skončit,“ píše Holec.

Přesně od té doby se podle komentátora táhne „poslední ministerská agonie ČSSD, jež nápadně připomíná ministerskou agonii s Miroslavem Pochem, kterého Zeman pro změnu odmítl jmenovat ministrem zahraničí“. V kauze Staněk podle něj „nejde o Staňka“, poukazuje, že by to mohl být kdokoli a ministr kultury byl „prostě jen v nesprávný čas na nesprávném místě, jak se v politice stává“.

Holec poukazuje na to, že by za Onderkou měli stát zákulisní hráči ze severní Moravy, kteří neuznávají Hamáčka. Nejen díky nim tak prý šéf ČSSD straně „úplně nešéfuje a partaj se ocitla v situaci, kdy ji vedou všichni a nikdo“. Upozornil též, že ČSSD „touhle chorobou trpí už od jara 2011“, tedy dlouhých osm let. Začátek rozkladu ČSSD by se měl datovat po pádu Jiřího Paroubka, podle Holce posledního silného vůdce, kterého v Lidovém domě viděli a taky respektovali, „i když jeho management často připomínal balkánský cirkus“.