Otevřená společnost se pokouší upoutat pozornost veřejnosti na Mezinárodní den proti násilí na ženách a představila video, na němž muži čtou příběhy žen, na nichž bylo v této zemi spácháno násilí.

Video bylo uvedeno slovy, „Videospot: Odmítej násilí a respektuj ženy, když o něm mluví. Podpoř Istanbulskou úmluvu!“

Zprávy, které muži četli, obsahovaly často popisy sexuálního násilí. „Říkala jsem mu, že jsem ještě panna a že to bolí, tak mi vrazil další facku a pak mi zacpal pusu, abych neřvala,“ stálo v jednom z příběhů.

Nejde však jen o fyzické útoky, ale také o velmi vulgární slovní útoky. Dámy na sociálních sítích prozrazují, že jim od anonymních uživatelů chodí výhrůžky, že jim ten či onen srab s českou vlaječkou na fotce rozbije ústa.

„Ženy přitom tvoří 95 % obětí domácího a genderově podmíněného násilí. Zkušenost se znásilněním má přibližně 5 až 10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich nikdy nevyhledá pomoc a neobrátí se na policii. Vysoká míra latence zůstává i sexuálního obtěžování, nebezpečného pronásledování či genderově podmíněného kybernásilí,“ píše k tématu Tomáš Pavlas na Deníku Referendum.

Politická reprezentace, kterou v České republice tvoří především muži, nesmí být k tomuto genderově podmíněnému násilí slepá.

„Aktuálně jsme svědky nechuti ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o prevenci násilí na ženách a domácího násilí (pro kterou se vžilo jméno Istanbulská úmluva). Ratifikace úmluvy je přitom příležitostí vyjádřit jasně politickou vůli začít problém genderově podmíněného násilí skutečně řešit. Je příležitostí sdělit obětem násilí, že česká společnost si závažnost problému uvědomuje a nezlehčuje jej,“ pokračoval Pavlas.

Advokátka Daniela Kovářová ale i další osobnosti však před přijetím Istanbulské smlouvy varují s odůvodněním, že v českém právním řádu je již legislativa pro ochranu žen dostatečně ošetřena.

„Česká republika byla jednou z prvních zemí, které při svém vzniku před sto lety postavení ženy legislativně zrovnoprávnily s muži. Společnosti chvíli trvalo, než se zrovnoprávnilo i faktické postavení žen. Dnes české ženy mohou dosáhnout na všechny posty, o které stojí. Naopak mají mnohé výhody ve srovnání s muži. Častěji dosáhnou na vyšší vzdělání a v mnohých oborech, dříve mužských, dnes najdeme mnohem více žen. Takovým příkladem je třeba justice. Jak lze zjistit například z publikace Moc krásy, kterou v loňském roce vydala Karlova univerzita, ženy mnohem častěji než muži dosahují vyššího vzdělání i postavení než jejich rodiče. O rovnoprávnost žen tedy žádnou obavu nemám,“ uvedla Kovářová např. v říjnu minulého roku v rozhovoru pro server ParlamentníListy.cz.

Kritiky Istanbulské smlouvy však Pavlas viní z toho, že dokument, který má pomoci, zneužívají ke svým vlastním politickým bojům a hrátkám.