Nahrávka pořízená tajně jiným cestujícím v městské hromadné dopravě ukazuje rozčíleného muslima, který se zlobí na před ním sedícího švédského důchodce. Očividně frustrovaný švédský muslim si stěžuje na švédskou byrokracii a nelíbí se mu, že musí při každé návštěvě nemocnice vyplňovat spoustu dokumentů. „Proč jsi tedy přišel do Švédska?“ táže se ho švédský důchodce. Na tuto otázku mu odpovídá rozčílený muslim protiotázkou: „A proč k nám přišli vaši vojáci a zabíjeli naše děti?“ Poté se mladý švédský muslim zmiňuje o hladomoru na africkém kontinentu. „Afričané hladoví a vy se tu zatím cpete masovými kuličkami s bramborem,“ vyčítá muslim.

Následně v emotivním vypětí volá po tom, že se musí za všechna tato příkoří pomstít. V přímo epickém monologu také říká, že se Švédsko jej osobně ani dalších muslimů už nikdy nezbaví, a ostře vyhrožuje těm, kdo ho budou chtít případně někdy vyhostit. „Já jsem tady ztratil deset let svého života. Pokud mě budete chtít deportovat, tak nejdřív zabiju deset lidí. Já to prostě musím udělat, protože vy zase vraždíte naši lidi v Afghánistánu a vůbec celé Africe.“ Na výtku švédského důchodce, že Švédsko se v Afghánistánu vojensky prakticky vůbec neangažuje, se jej mladý muslim sugestivně táže, „kdo tedy kolaboruje s Američany a Evropskou unií“.

Ve svém rozhořčení dále Švédsku vyčítá jeho členství NATO, které však existuje pouze v jeho bujné fantazii. Švédsko totiž nikdy součástí Severoatlantické aliance nebylo, byť se v posledních letech pravidelně účastní summitů členských států. Jeho hněvu samozřejmě neušel ani hlavní terč muslimské nenávisti, tedy Židé. „Zemře jich dvacet, ale muslimové mezitím umírají po milionech. Já jsem takto přišel o svého strýce,“ přidává dezorientovaný muslim něco ze své rodinné historie a pokračuje ve svých „naléhavých“ stížnostech na adresu Švédska. „Vy si tady pijete ten svůj alkohol, ale nám zakazujete kouřit hašiš. Přitom alkohol dělá z lidí násilníky a po hašiši jsou tišší jako myšky,“ argumentuje.

„Už mám všeho dost. Je mi dvacet tři let a chci se prostě pomstít. Chápeš to?“ říká švédskému důchodci a vzhledem ke svému zvučnému hlasu také všem okolo stojícím cestujícím. Když se mu dostane od švédského důchodce odpovědi, ať tedy jde bojovat, přichází se skutečně osobitou odpovědí. „Nemůžu, protože moje sestry jsou ještě malé a kdybych tu nebyl, tak by je chtěli znásilnit lidé jako jsi ty,“ vmetá do tváře zaskočenému důchodci, který se chabě brání tím, že on nikdy v životě nikdy nikoho neznásilnil. „Dobře, možná ne ty osobně, ale všeobecně pedofilové,“ pokračuje mladý muslim ve své útočné diskuzi.

„Víš, proč se tak cítím? Protože nemůžu v klidu spát ve své vlastní zemi. Přišel jsem z Afghánistánu, když mi bylo třináct let. Já jsem sympatizoval s Tálibánem a mudžahedíny. Zatímco vy jste si tady žrali to nejlepší, já jsem žil jen o chlebu a vodě. Přesto jsem silnější než zdejší dvoumetroví kolohnáti. Byl bych schopen zabít je v jedné vteřině, protože mám srdce!“ vyhrožuje v závěru svého teatrálního vystoupení mladý muslim.