Vondra připouští, že cynikové se Havlově „pravdě a lásce“ vysmívali. „Ale já jsem přesvědčen, že svými veřejnými promluvami dával lidem v bouřlivých dobách naději a ukazoval směr. Skeptická a ateistická česká společnost potřebuje pravidelnou infuzi nedělního kázání a jeho projevy a Hovory z Lán to naplňovaly,“ uvedl Vondra. Za Havlův druhý velký počin považuje naše mezinárodní ukotvení: „Smíření s Německem, NATO a EU. Klaus zase vytvářel základy normální standardní politiky, ekonomické reformy a demokratické soutěže politických stran. Sice byli každý jiný, neměli se rádi, lišili se v názorech, ale v rozhodujícím období transformace oba dokázali v zájmu země udržet vzájemné animozity pod kontrolou. Nepustili se do sebezničujícího souboje, jaký jsme viděli na Ukrajině po tzv. oranžové revoluci. Tam rivalita Juščenka a Tymošenkové nakonec potopila Ukrajinu v bažinách. To je Havlova další velikost,“ upozornil Vondra.

Podle něj se Havel dokázal nad souboje povznést, protože mu šlo o zájem země, celku. „A neměl to jednoduché vzhledem k tomu, jakým atakům a urážkám čelil. Přesto upřednostnil konstruktivní spolupráci v nejdůležitějších věcech státního zájmu. Někteří říkají, že udělal chybu, když se s Klausem hned na začátku nerozloučil. Ale Klaus by se sebou nenechal jen tak zamést. Objížděl zemi, měl velkou podporu, zejména mezi aktivní části společnosti,“ prohlásil Vondra.

Celá ukázka je ZDE

Uznal, že vztah mezi Havlem a Klausem byl konfliktní. „Jeden byl umělec, druhý sportovec. Filozof versus ekonom. Ale zároveň to byl vztah, ve kterém se oba, Havel asi s větší grácií, dokázali povznést nad osobní antipatie. Byli z jiného těsta, ale v rozhodujícím období 1990–97 mezi nimi existovala elementární souhra. V prosinci 1997 to skončilo Havlovým rudolfinským projevem. Bouchl v něm papiňák a oba si už pak jen otevřeně vyřizovali účty,“ poznamenal Vondra.

Myslí si, že výkřik v Rudolfinu Havlovi v zásadě nic dobrého nepřinesl. „Šest měsíců byla přechodná úřednická vláda, kde měl pár kamarádů, a pak přišla čtyřletá éra opoziční smlouvy. Klaus se pomstil. Spojil se se Zemanem a oba Havla z domácí politiky vyšachovali. Takhle to v politice chodí: když vypukne otevřený boj, hledají se spojenci jinde,“ uvedl Vondra.

Podle něj je ale dobře, že Havel byl dál prezidentem, i když to pro něj už nebylo jednoduché. „Třeba v Americe jsme jeho vliv a pomoc stále potřebovali, protože naše členství v NATO musel schválit Kongres. Havlova role tu byla zásadní, naopak Zemanova vláda s Kavanem jako ministrem zahraničí všechno jen komplikovala. Byl jsem vděčný za jakoukoli cestu Havla do Washingtonu, naopak Kavana jsem raději držel v Praze. Nechtěl jsem riskovat ostudu,“ dodal Vondra.