"Budíček je v šest ráno a ohlásí se sirénou na chodbě. ... Ihned jsme vstali (ostatně zůstat ležet by se nám krutě nevyplatilo) a začali se stlaním, úklidem cely, ranní hygienou," začíná ukázka z deníku prvního českého prezidenta, který si takto zapisoval své dny, ale nepravidelně. Podrobnější zpracování deníků proto nebude snadné. "Kolem sedmé nám dali snídani, po snídani jsme si v klidu zakouřili, já si zacvičil, načež jsme se chystali k raportu, to znamená, že jsme upravovali věci ve skříňce, utírali prach a podobně," pokračují Havlovy zápisky.

Kontrola do cely přišla asi v 8 hodin. Dozorci bylo nutné podat hlášení a při kontrole stát v pozoru. Po kontrole mohli vězni vznést i svá přání nebo stížnost. V pátek bylo možné požádat o písek na čištění toalety. V úterý bylo možné požádat o návštěvu lékaře, ve čtvrtek o nějaké knihy z knihovny. Poté dozorce odešel a vězni v podstatě už jen čekali na oběd, který se podával přesně v poledne. Po obědě nastalo čekání na večeři v pět hodin a v sedm se ozvala siréna ohlašující večerní odpočinek.

"Člověk byl už tak polámaný a unavený z celodenního sezení na stoličce, že se nemohl této sirény dočkat. Já si tu dobu krátil večerním cvičením a večerní toaletou," prozradil Havel v deníku. Úderem sedmé prý měli vězni právo rozložit postele a vlézt si do nich. Natáhnout se v posteli bylo důležité a trestaní si prý z této "vymoženosti" nenechali ukrojit ani vteřinu. Mezi sedmou a devátou večer pak měli vězni dovoleno číst v postelích.