Pokrok se nedá zastavit. Přesvědčili se o tom dělníci, kteří na počátku 19. století ve Velké Británii rozbíjeli stroje, neboť jim zazlívali, že je připravují o práci.

Václav Moravec v rozhovoru pro magazín Finmag poznamenal, že se tento proces dotkne i žurnalistiky. I v tomto oboru prý začnou hrát větší roli stroje, resp. umělá inteligence, která člověka v některých novinářských činnostech nahradí.

Kupříkladu předpověď počasí či jiné podobně jednoduché texty v budoucnu mohou psát roboti.

Česká společnost na to však podle Moravce není připravena.

„Myslím, že příliš ne. Veřejnost totiž ani není sofistikovaněji připravována na práci se síťovými digitálními médii. Učí se nejmladší generace v hodinách češtiny, jak se změnilo čtení nebo jak fungují emotikony? Změnila se výuka společenských věd, tak abychom si uvědomili, jak média utvářejí náš pohled na svět a na nejnovější dění? Není tady dostatečná osvěta ani pro starší generace, protože i celoživotní vzdělávání je důležitá věc. A teď do toho ještě hoďte umělou inteligenci v žurnalistice. Míra času, který trávíme ponořeni do médií, vůbec neodpovídá našim kompetencím a našim teoretickým poznatkům o tom, jak síťová digitální média fungují nebo jak se pod jejich tlakem proměňuje jazyk. Co vám budu povídat, vy sami to víte nejlépe, protože jste oběťmi tuzemského vzdělávacího systému. Nabízí vám něco takového?“ otázal se v rozhovoru Moravec.

Je přesvědčen, že žáci a studenti by se měli učit o vlivu médií na společnost napříč předměty. V dějepise by se studenti mohli dozvídat o historii médií, v základech společenských věd či v občanské výchově by se zase mohli dozvědět něco o vlivu médií na společnost. Obává se však, že zatím se toho žáci a studenti mnoho o médiích a mediální gramotnosti nedozvídají.

Zdůraznil však také, že v některých ohledech novináře nahradit nepůjde. Třeba při psaní analýz a podobných složitějších textů. Jinými slovy, textů s přidanou hodnotou.