Profesor úvodem znepokojeně konstatoval, že společnost je čím dál chudší na zdravý selský rozum. „A zdravý selský rozum je přitom to nejdůležitější, čím byl člověk vybaven a co pomáhá se v dnešním světě lépe orientovat,“ řekl s tím, že dnes se vše řídí jen podle rozsáhlých studií a pouček, z čehož často uniká to podstatné, po čem by měl jít člověk primárně.

Svá slova následně aplikoval na covidovou situaci v celé EU: „My v té epidemiologii vždy pracujeme s konceptem příčiny a následku. Když se ale podíváte na to, jak to pojímají všichni v Evropě... já si vždy říkám, je to vůbec možné, že tou příčinou je virus a tím následkem je pozitivita člověka?“ pozastavuje se. „Já v té epidemiologii vidím jako příčinu onemocnění a jako následek to, že ten člověk zemřel,“ upozorňuje, na co je třeba prioritně upínat pozornost.

„Když mám vydefinován na začátku ten základní princip, tak se mi od toho odvíjí, jak se k tomu budu stavět. Čili že musím předejít tomu, aby ten člověk zemřel. Nebude mě vůbec zajímat to, jestli je pozitivní, nebo negativní.

To je potřeba, aby se ke všemu přistupovalo se selským rozumem, sám jsem jej ve svém životě používal velmi často, abych rozhodl komplikované situace. To se dnes úplně vytratilo. Kritické myšlení je myšlení podle principů, které nám někdo diktuje, myslím si, že je to obrovská škoda,“ pokračuje Beran, podle kterého to nejhorší je pak slepá odevzdanost a strach.

Zároveň se Beran domnívá, že jeho logická definice se nechce zpodstatnit, protože pro evropskou společnost je smrt do jisté míry téma, ze kterého má strach. „Je to určitě tak. Myslím, že evropská civilizace si odsunula téma smrti někam daleko, kam nechce dohlédnout, někam do lůžkového zařízení, kde člověk zemře, kde se skryjí.

Vůbec nechce hovořit o tom, že smrt je součástí života. Co je na východu běžné, tady chybí. Pro člověka je přece to nejkrásnější, když prožije krásný život a může zemřít společně s rodinou. A ne v nějakém zařízení, kde bude odstrčen.

Pozoruji, že v České republice si pořizují domácí mazlíčky jen proto, že je poslechnou, protože s rodinou a dětmi by museli diskutovat. Přitom mezigenerační výměna názorů je nesmírně důležitá pro formování mladých lidí. Když starším vybudujeme krásné domky. Přijdeme tím o možné odpovědi, je to velká škoda,“ míní.