Vánoční pohádka Jak si nevzít princeznu měla podle dat zveřejněných na serveru iDnes úspěch, na Štědrý večer ji vidělo 2,63 milionu diváků a porazila zavedenou klasiku, Tři oříšky pro Popelku, která běžela hned po ní. Názory hodnotitelů na Česko-slovenské filmové databázi jsou smíšené, pohádka má hodnocení 53 %.

Martin Svoboda z Deníku N tvrdí, že tvůrci vánočních pohádek neberou ohled na děti. „Zcela ignorují trendy, statistiky nebo i pozorování toho, co dnešní ratolesti zajímá a baví. Žádné dítě nadané alespoň trochou vlastní vůle se nezajímá o popletené sudičky, hašteřivé pány krále a brblající rádce,“ míní kritik.

Podle Svobody jsou české pohádky tematicky zaseklé v tom, co v dětství považovaly za zajímavé generace lidí středního a staršího věku, ale zároveň se tvůrci vymlouvají, že pohádky jsou pro děti, a proto je možné omluvit díry ve scénáři i v technickém zpracování. Svoboda tuto výmluvu ovšem rázně odmítá.

A také říká, že není nic jako neideologická pohádka: „Ideje mohou být šířeny programově na zakázku konkrétní politické síly jako v případě budovatelských kousků Dařbuján a Pandrhola nebo Byl jednou jeden král. Nebo to mohou dělat z osobní agendy umělce či producenta, tedy může jít o svobodný proces vyjádření postoje.“ Každopádně pohádky jsou podle něj určené k předávání hodnot. „I babička, když zcela bezděčně vypráví vnoučeti, jak se chovají ‚slušní lidé‘ a jak svět ‚má‘ vypadat, sama šíří většinovou ideologii, která si v důsledku své všudypřítomnosti může dovolit prohlašovat se za ‚normálnost‘,“ vysvětluje Svoboda, který na pohádce kritizuje, že hodné postavy si mohou dělat co chtějí a bez následků.