Před několika dny byla na pražský obchodní dům Máj instalována dvojice gigantických artefaktů, nazvaných jako „motýli“. Výtvarník David Černý chtěl svým dílem vytvořit „vícečetnou symbolku“, hmyz, který hýbe křídly a v noci svítí, totiž současně upomíná na stroje československých pilotů za druhé světové války.

„Dílo Davida Černého oslavuje československé stíhací piloty, hrdiny, kteří během 2. světové války sloužili u operačních perutí RAF. V chodníku před Májem na Národní je vsazeno 359 drobných siluet stíhacích letounů vytvořených z dlažebních kostek, protože stíhačů bylo právě 359. Motýli symbolizují mír, Spitfire je symbolem zbraně, války. Mezi mírem a válkou je tenká hranice a aktuální dění ve světě tento apel ještě umocňuje,“ oceňuje zadavatel, společnost AMADEUS Real estate.

Kauza dostala zcela novou dynamiku Černého výstupem s kurátorkou z Galerie Hlavního města Prahy, které kvůli nesouhlasnému postoji umělec před kamerou ČT vynadal do „soudružek“. Pak se po rozhovoru ještě do moderátorova odhlášení oba navzájem a zvučně poslali „do pr....“, za což kurátorka čelila kritice, že nedůstojně reprezentuje metropoli.

Po tomto oživení se otevřela širší debata o tvorbě Davida Černého.

Třiadvacetiletý výtvarník poprvé upoutal v roce 1991 růžovým natřením sovětského tanku, instalovaného na podstavci na Smíchově. I když nešlo o originální nápad, tank na růžovo natřela již v roce 1985 skupina umělců v Polsku, nyní z toho byla dokonce mezinárodní aféra, která ale uvedla Davida Černého coby celebritu v oboru „umění ve veřejném prostoru“.

Během devadesátých let zaujala třeba plastika zobrazující svatého Václava na mrtvém koni nebo miminka, vezoucí coby výzdoba po televizním vysílači na Žižkově.

V roce 2009 opět vzbudil politické kontroverze svým dílem Entropa, které si u něj objednalo české předsednictví EU.

V dalších letech instaloval několik soch v centru Prahy, zejména kolem spojených obchodních center Máj a Quadrio u Národní třídy.

Vše shrnul v několika svazcích vlastních pamětí s názvem Promrdané roky.

Nyní se do tohoto prostoru vrátil s instalací plastik motýlů, které mají současně odkazovat k minulosti českých letců v RAF.

Černého tvorba vždy vyvolávala debaty, nejen politické, ale i umělecké. Někteří tvrdí, že jde o nejznámějšího žijícího českého výtvarníka a souhlasí s jeho proneseným názorem, že „Praha je zaprděná a nechce nic nového“.

Ohledně Černého tvorby zaznívají ale i názory, že „zamořuje vzácný veřejný prostor obřími, ale mělkými nicneříkajícími korporátními kýči, které zamrzly v 90. letech, a které si proto oblíbila pražská vládnoucí garnitura, protože to odpovídá jejich kolotočářskému a veksláckému vkusu“.

Bývalý ředitel Národní galerie Milan Knížák nad jeho nejnovějším dílem napsal: „Velký český umělec současnosti David Černý je jen špatným ilustrátorem lechtivých anekdot, zcela mu chybí výtvarný talent. Od jeho Trabanta na sloních nohou po současného trapného Stihačkomotýla, jsou to jen necitlivé slátaniny bez výtvarných kvalit a k tomu většinou nepůvodní.“

V debatě o „motýlech“ zazněl také názor, že „z Davida Černého, autora s hlasitě vyjadřovaným kritickým názorem na aktuální politické dění, se stal v posledních letech tvůrce ozdobných, neškodných soch, které zvyšují cenu investic daných firem“.

Černý v případě „motýlů“ argumentuje, že jde o soukromou zakázku pro majitele obchodního domu, do které nikomu nic není. „Je to stejné, jako kdyby vám někdo zakazoval mít na zahradě trpaslíka,“ tvrdí. Jiní ale namítají, že instalace sledovaná u ulice je součástí veřejného prostoru a měly by k ní co říci i veřejné orgány.

Pražská zastupitelka Kristýna Drápalová podotkla, že vlastníkem pozemků pod Černého „motýly“, tedy ulic Národní a Spálená, je Hlavní město Praha. A té se pan Černý podle všeho na nic neptal.

Podpora umění za miliony

Pokud je řeč o veřejném prostoru, musí se mluvit také o veřejných penězích.

Ačkoliv David Černý vyniká v jednání se soukromými subjekty, i pohled do smluv, které s veřejnými korporacemi David Černý uzavřel, je velmi obsáhlý.

Černý uzavírá veřejné zakázky přes svou obecně prospěšnou společnost MeetFactory. Tu založil David Černý již v roce 2001 a jejím cílem je „podpora a rozvoj současného umění a jeho zpřístupnění veřejnosti“.

Kromě Davida Černého, který ve společnosti figuruje od začátku, jsou v jejích orgánech realitní podnikatel Sebastian Pawlowski, investor Václav Dejčmar nebo umělci David Koller a Alice Nellisová.

Společnost sídlící v industriální budově na Smíchově provozuje dvě galerie.

Společnost MeetFactory uzavřela s rozpočtovými organizacemi smlouvy za celkem 142 milionů korun.

Ročně dostává od Hlavního města Prahy, jehož představitelku pan Černý nazval soudružkou a poslal do sprostých míst, na provoz galerie 12 milionů korun.

Čerpá i množství dalších dotací, ty se obvykle pohybují v řádech desetitisíců korun a jsou udělovány na projekty typu „podpora edukačních programů“ nebo „programová dotace na propagaci honoráře, koordinaci a produkci projektu“.

Z řady se vymyká několik položek v řádu milionů korun.

MeetFactory také čerpalo covidovou podporu, třeba dva miliony korun jako „úhradu provozních nákladů, které jsou v běžném režimu hrazeny z příjmů ze vstupného, výnosů z barů a z pronájmů“.

Na covidových dotacích instituce získala dohromady téměř osm milionů.

Každoročně také dostával částku v přesahující 200 tisíc (někdy i 300 tisíc) na projekt SHAPE.

Veřejné peníze čerpal David Černý i na svá umělecká díla. Třeba jeho dílo „Hostina obrů“ v Liberci bylo proplaceno jako autobusová zastávka. V cenách roku 2005 stála realizace 5,5 milionu, z čehož 4 miliony šly z rozpočtu Ministerstva kultury a 1,2 z rozpočtu města.

O nadstandardních vztazích Davida Černého s některými politiky, a z toho vyplývajících výhodách, se hovořilo i při dalších projektech.

Již zmíněná „satirická plastika“ Entropa pro české předsednictví EU v roce 2009 měla podle původní smlouvy stát daňové poplatníky 3,1 milionu. 1,9 milionu za projektovou dokumentaci a 1,2 milionu za půlroční pronájem. Deset milionů korun měl na realizaci dát podnikatel Zdeněk Bakala.

Součástí nacenění ale bylo i to, že na projektu budou spolupracovat umělci ze všech 27 členských zemí. Černý do katalogu napsal fiktivní jména, později tvrdil, že to byl umělecký záměr a přiznal, že vše vytvořil pouze on se dvěma svými spolupracovníky.

„Jsem nepříjemně překvapen informací nyní potvrzenou autorem díla Entropa Davidem Černým, že na projektu Entropa se nepodílelo 27 autorů ze všech států EU,“ komentoval to na tiskové konferenci ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, který Černého jako tvůrce výzdoby pro české předsednictví prosadil.

Černý nakonec oznámil, že peníze od státu nepoužil a vrátí je.

Nakonec byla po tlaku veřejnosti uzavřena smlouva nová, za symbolickou jednu korunu. Již vyplacené prostředky Černý vrátil.