„První informace byly velmi emotivní, přemýšleli jsme, jakým způsobem můžeme pomoci,“ vysvětluje Šebek. „Myslíme si, že mohlo jít o válečný zločin, na nemocnice by se nemělo útočit, neměly by se bombardovat.“ Dodal, že organizace chce nezávislé vyšetřování.

Den po tragédii zrušila organizace tamní misi a všech dvanáct obětí z řad Lékařů bez hranic Šebek znal a byli to jeho přátelé. „Prostě na nemocnici se neútočí,“ konstatuje Šebek.

Agentura AP nedávno uvedla, že USA věděly, že útočí na nemocnici. „Nicméně ta nemocnice fungovala čtyři roky,“ namítá Šebek, že nepřichází v úvahu, že by Spojené státy nevěděly, na jaký objekt útočí, vzhledem k tomu, že šlo o jedinou funkční nemocnici v okolí.

Myslí si, že kdyby tam byli teroristé nebo sklady zbraní, organizace by to věděla. „U vstupu máme vlastní ochranku,“ říká Šebek s tím, že do nemocnice nikdo nesmí se zbraní. Ani jejich ochranka přitom není ozbrojená, jelikož Lékaři bez hranic sázejí na svůj věhlas.

Práce v nemocnici Lékařů bez hranic je podle Šebka naprosto nesrovnatelná „s jakýmkoli traumacentrem“ kdekoli v Evropě. Pracují ve válečných zónách a denně ošetří neuvěřitelné množství lidí s tím, že nezáleží na tom, kdo jsou a odkud přišli.

„Díky tomu, že máme dobře vypracovaná bezpečnostní pravidla, vždycky spolupracujeme s místními,“ vysvětluje Šebek, že jim většinou nehrozí nebezpečí. A když náhodou ano, mají i vlastní návod, jak přežít v zajetí.