Korupce v socialistickém Československu byla jiná oproti takzvaným starým státům Evropské unie už proto, že peníze měly odlišnou funkci. Nesloužily jako kapitál, navíc sebevětší množství peněz nemohlo jedince osvobodit od pracovní povinnosti, píše Oskar Krejčí. Navíc jen obtížně prý mohly peníze nabyté korupcí sloužit jako poklad, protože to by při malé platové diferenciaci zaznamenala pozorná domovnice nebo jiné všímavé instituce.

„Předtím než v 80. letech nastoupili veksláci jako předobraz nového řádu věcí, týkala se korupce především nedostatkového zboží a služeb. Ať byla jakkoli masová, šlo o takzvanou malou korupci. Ta velká přišla až před čtvrtstoletím spolu s kapitalistickou svobodou podnikání," píše politolog ve své knize.

Úředníci schvalující privatizační projekty nepracovali za hubený plat

V transformačním období, které změnilo státy byrokratického socialismu v liberálně kapitalistické státy, měla korupce kromě ohrožení bezpečnosti země ještě jednu závažnou sociální funkci: Urychlovala rozhodování. „Kdyby privatizace probíhala v právním prostředí, které korupci trestá, neskončila by dodnes. Ti, kdo rozhodli, že v postsocialistických zemích proběhne divoká privatizace, přisoudili korupci – vědomě či nevědomě, ale mnohem pravděpodobněji cíleně – roli urychlovače," konstatuje Krejčí.

Tehdy se na úřadech schvalovaly privatizační projekty, které novému vlastníkovi zajistily nadstandardní sociální status a je prý zcela naivní si myslet, že každý politik nebo úředník, který o takovém projektu rozhodoval, tak činil za svůj plat. Tím se podle autora knihy zformovala politická kultura, v níž službu veřejnosti nahradilo podnikání. „Obsazení pozice ve státním aparátu se stalo konkurenční výhodou. Korupce z dob byrokratického socialismu se navíc za poslední čtvrtstoletí rozštěpila na korupci, legální lobby a provizi," tvrdí politolog.

Korupce je v Česku nesmrtelná. Boj proti ní ale musí pokračovat

Ve světle událostí posledních měsíců se zdá, jak píše Krejčí, že se začaly měnit sociální podmínky korupce. To je dané jednak tím, že skončila hromadná privatizace. Důležitým prvkem změny účinnosti boje proti korupci je prý také skutečnost, že mezi politiky a do státní správy se dostává nová generace, která je nositelem jiného právního povědomí, má menší příležitost ke korupci, což ji nutí moralizovat. Zároveň se zformovaly skupiny nových bohatých, kteří prý mají zájem na stabilizaci poměrů, přičemž korupce je destabilizující.

Nicméně ve společnosti, která jako posvátnou hodnotu vyhlásila zisk, je korupce nesmrtelná. To ale neznamená, že by se bojovníci proti ní měli vzdát, konstatuje politolog. „A už vůbec ne v Česku, kde výzkumy ukazují nesmlouvavě antikorupčně naladěnou veřejnost, radikálnější než kdekoliv jinde v Evropské unii. Stále platí slavné heslo studentských bouří 60. let, které zdobilo zdi Latinské čtvrti v Paříži: Buďme realisté, žádejme nemožné!" píše Krejčí ve své knize.