„Demokracie pochopitelně není samozřejmost, musí pro ni rovněž být předpoklady, navíc v dnešní době se bohužel stává jako pojem až inflační. Pro stabilitu každého systému je kontinuita důležitá kvůli jeho hlubšímu zakořenění. Otázka samozřejmě je, jak jsou pravidla nastavena a zda také probíhá dostatečná sebereflexe,“ poukázal úvodem na demokracii Macháček. 

Od listopadu 1989 se podle něj společnost proměnila velmi znatelně. „Roli budou čím dále více hrát otázky vyvolávané sociální nerovností, ekologickými problémy a technologickou revolucí. Půjde o dalekosáhlé změny, které už probíhají a budou se týkat i pojetí demokracie. Na fungování společnosti mají vliv její sociální návyky a generační zkušenost, paměť. A to se s příchodem nových technologií a generací mění,“ dodal. 

Své pak řekl i k jednáním, která vynesla prvního českého prezidenta Václava Havla na Hrad. „Máme doklady, že na začátku roku 1989 Pavel Tigrid, jeden z nejvýznamnějších představitelů československého exilu, navíc s úzkými kontakty na americké tajné služby, vydal ve svém časopise Svědectví článek na podporu prezidentské kandidatury Havla, kterého i jinak propagoval,“ popisoval Macháček, jak se Tigrid snažil převzít iniciativu a dokonce nechal vyrobit odznáčky s nápisy Havel for President, které následně distribuoval. 

A jak si podle Macháčka zařídily komunistické elity život po převratu? Uvedl, že to bylo velice individuální. Například Marián Čalfa se stal federálním premiérem. „Pak jsou osobnosti, které měly velké ambice a velice rychle spadly a zažily deziluzi. To je například Miroslav Štěpán, který skončil ve vězení. Někteří spáchali sebevraždu. Jiní se stáhli do ústraní,“ poukázal Macháček. 

Závěrem pak poznamenal, že když je někde revoluce, neplatí, že se zároveň odehrává i revoluce v hlavách. „Vzorce chování přetrvávají. Do určité míry si společnost normalizaci s sebou stále nese,“ uvedl Macháček s tím, že paradoxně je však možné, že účast na současné vládě bude pro komunisty hřebíkem do rakve strany. „Protože voličům musíte nabízet nějakou alternativu a vizi. A komunisté doposavad těžili z toho, že jsou protestní strana, která se vymezuje vůči systému. Ale teď se vlastně naplno stala jeho součástí, navíc značně viditelnou a podporující vládu oligarchy,“ uzavřel.