Začíná diametrální rozdíl města a malé obce, neřkuli vesnice? Uživí se obec a padne aglomerace?

Celé přepravky plzeňského piva, vesměs desítky. To se kupuje na víkend nejčastěji. Nějaké pečivo, hygiena, těstoviny, rýže. Co ostatní?

Špatná zpráva. Pro města

„Máme slepice a tedy maso i vajíčka. Taky králíky. A tak zle není a nebude,“ hodnotí pan Jaroslav a z otřískaného favoritu tahá prázdnou přepravku od piva. „Přece nebudu kupovat maso, když si jej doma vypěstuju,“ směje se. „A co nemám, vyměním, nebo se domluvíme se sousedy. Rochneme pašíka a je vystaráno. Myslivci nás zas zásobí divočinou, hlavně divočáky, a zanedlouho to bude zas srnčí, které je výborné na guláš,“ hodnotí růžolící pán.

„Pěstuju brambory, nějakou zeleninu, a když bude třeba, zlikviduju ženě zahrádku a rozšířím záhony. Máme špenát, kedlubnu, skleník s rajčaty, okurkami, cuketami velkými jako raketa. Tak co. No a ten olej na smažení nahradím sádlem, stejně je přirozenější,“ hodnotí docela vesele.

Kdo zapláče nejvíce?

Není smutno. Lidi, co mají vztah k půdě, nehledí do budoucnosti s nějakými velkými obavami. „Budem topit dřevem a je to. Stejně není nad to, když vidíte skutečný oheň v kamnech a slyšíte praskání dřeva. Vždycky se žilo v jedné nebo ve dvou místnostech, tak to bude zas. My přežijem, ale měšťákům bude ouvej,“ prorokuje pan Zdeněk, myslivec. „Kdo žije na vesnici, a tím  nemyslím nějaký satelit pupíků a kravaťáků, tak se nemusí děsit, co bude. Obavy tu jsou, to je samozřejmé, ale ono to nějak dopadne. Když ne dobře, tak špatně určitě.“

Ceny v prodejnách Coop jsou sice občas vyšší, ale není to nic závratného. Ano, konzervy vylétly, malé hovězí bylo dříve – tedy před několika měsíci – pod třicet korun, nyní je za padesát. Tuňáka máte za sto pade, ale na to hned povídavý pan Zdeněk konstatuje: „Nemusíme přece žrát koňská vejce. Tak si nedám tuňáka, ale normální olejovky. Nebo matesy v oleji. A gothaj, samozřejmě s cibulí z vlastní zahrádky. A když si udělám nějakou zásobičku, tak to zvládnem…“

Ceny konzerv. Foto: Václav Fiala

Zásoby dle logiky

Paní Hana už má prý nakoupeno. Pár kilo těstovin a rýže podle ní vydrží několik let. Taky nějakou tu konzervu, kostky masoxu. „Něco dáme do mrazáku, ale může se taky nasolit či proudit. Kysané zelí je samý vitamín C.“ A kořenová zelenina, zasazená do písku ve sklepě, vydrží podle místních rok. Pamatujete ještě naložená vejce ve vápenném nálevu? „Vesnice vždycky měla něco pro uživení. A do města nemusím páchnout, ať se tam pak třeba pobijí. Oni ale nejdřív budou rabovat televize a takové zbytné věci, kterých se nenají,“ vykresluje scény z blackoutu paní. „Já se přece nezblázním, když nepůjde internet. To ti mladí, ti budou čučet jak péra z gauče.“

„Aspoň bude víc dětí, dneska už snad ani nesexujou, po sociálních sítích se souložit moc nedá,“ směje se důchodce Jiří.