V prvních dnech nynějšího konfliktu na Ukrajině světem obletěla zpráva o tom, že tamní prezident Zelenskyj údajně odmítl nabídku amerických úřadů na evakuaci vlastní osoby z hlavního města. Podle této zprávy, se kterou původně přišla agentura Associated Press, ukrajinská hlava státu na nabídku odpověděla slovy: „Potřebuji munici, nikoli odvoz.“ Nyní však vyplavala na povrch nová fakta zpochybňující tento příběh, o nichž informoval časopis The New Yorker. Podle jeho zdrojů vysoce postavený americký činitel k záležitosti uvedl: „Podle mého nejlepšího vědomí se toto nikdy nestalo“, načež však dodal, že ačkoli tento příběh není pravdivý, tak je potřeba ocenit Zelenského a „jeho lidi“ za to, jaký dopad to mělo z hlediska PR.

Dopad ukrajinských psychologických operací na západní veřejné mínění podle řady analytiků výrazně přispěl k ochotě části evropské a americké veřejnosti nadále financovat válečné úsilí kyjevské vlády. Právě dodávky západních zbraní, vojenské techniky a dalších forem finanční, logistické a jiné pomoci podle The New Yorker byly rozhodujícím faktorem v dosavadním vývoji konfliktu. Klíčovou roli ve vyjednávání se západními státy sehrál ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov. Podle Reznikova to bylo právě dodání dělostřeleckých systémů a munice ze Spojených států a dalších zemí NATO, které umožnilo Ukrajině zahájit současnou protiofenzivu, jejímž cílem je dobýt zpět ztracená území a kterou označuje za třetí fázi konfliktu.

Podle informací The New York Post se v červenci tohoto roku uskutečnila série jednání mezi ukrajinskými, evropskými a americkými představiteli na vojenských základnách v Evropě, například na americké letecké základně Ramstein v Německu, kde byly vytvořeny plány pro další vedení války proti Rusku. Výsledkem byl plán popisující ukrajinskou ofenzivu na dvou frontách: jižní a východní. Podle Reznikova bylo jeho úkolem vyjednat dodávky potřebné vojenské techniky, bez nichž by se plánovaná ofenziva neobešla. Koncem srpna pak ukrajinské jednotky, plně vyzbrojeny západní výbavou, zahájily postup na Cherson a o týden později na Charkov. 

Podle The New York Post si ukrajinští vojenští velitelé velice pochvalovali například britské houfnice M777, které zatím hrály klíčovou roli v bojích na Donbase. Účast NATO na válce na Ukrajině má však i jiné rozměry. Jeden vysoký činitel Bidenovy administrativy uvedl, že americké zpravodajské služby poskytují ukrajinské armádě informace o tom, kde se nacházejí ruské cíle, na které následně útočí.

Že konflikt na Ukrajině je ve skutečnosti zástupnou válkou NATO s Ruskem, dlouhodobě tvrdí řada expertů, například americký profesor ekonomie z Columbia University Jeffrey Sachs a bývalý plukovník americké armády, odborník na vojenství a bezpečnost Douglas Macgregor. Tito odborníci situaci popisují tak, že Rusko už nebojuje s ukrajinskou armádou vyzbrojenou NATO, nýbrž s armádou NATO skládající se z Ukrajinců. Účast západních vojenských struktur na vedení války totiž nespočívá jen v dodávkách zbraní, nýbrž i v poskytování zpravodajských informací a pomoci v plánování operací. Podle deníku Washington Post Spojené státy na Ukrajině využívají podobnou strategii, jakou na konci 70. let minulého století vymyslel tehdejší Carterův poradce pro národní bezpečnost Zbygniew Brzezinski pro boj v Afghánistánu a která spočívala ve vyzbrojování radikálních islamistických geril, čímž mělo být dosaženo toho, aby Sovětský svaz vykrvácel ve zdlouhavé protipartyzánské válce.

O ochotě západních států nadále vyzbrojovat Ukrajinu se však ve veřejném prostoru spekuluje, a to zejména v souvislosti s nadcházejícími volbami do amerického Kongresu. Lídr frakce opozičních republikánů ve Sněmovně reprezentantů Kevin McCarthy před pár dny prohlásil, že jeho strana by mohla omezit dodávky zbraní Ukrajině, pokud ve volbách zvítězí.