„Šestiminutové taneční představení švédských umělců s názvem The Grey People nebylo ničím jiným než šoubyznysovou verzí všudypřítomné bruselské agitky, která se proslavila heslem ‚Refugees welcome‘. Chtělo divákům sdělit, že tito šedí lidé, tedy uprchlíci, mají místo v evropské civilizaci. Jestli pořadatelé zařadili tohle v semifinále, jsem zvědavý, jaké politické poselství nám nachystali do zítřejšího finále. Jelikož do letošní soutěže Turecko nevyslalo svého zástupce a organizátoři po vzoru olympiády v Riu nepostavili ani migranta zpěváka bez státní příslušnosti, bude těžké tipovat, kdo vyhraje,“ píše Léko.

V této souvislosti připomíná také prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, který apeloval na evropské státy, aby se solidárně podílely na řešení uprchlické krize. Běženci podle něj představují šanci pro státy, které je přijmou, i pro jejich domovské vlasti, protože mohou posílat domů část svých výdělků a zlepšit tak život své rodiny. Šéfredaktor deníku se ale ptá, proč uprchlíky nepřijímá např. domovina generálního tajemníka OSN Jižní Korea. Je to přece bohatá země, která by mohla běžencům v mnohém pomoci. „Že by Jihokorejci byli xenofobní?“ ptá se Léko.

Do kontrastu proti Pan Ki-munovi postavil Léko maďarského premiéra Viktora Orbána, který poukázal na fakt, že členský stát EU Maďarsko dostává na dotacích v přepočtu na hlavu 4 tisíce eur na sedm let. Bruselští úředníci ovšem současně navrhují platbu 250 tisíc eur za jednoho odmítnutého uprchlíka. Ten nepoměr ceny vlastního občana a běžence je do očí bijící. Oněch 250 tisíc eur Maďar mnohdy nevydělá za celý život a bruselští politici podle Orbána sedí ve „slonovinové věži“ a neznají realitu.