Příjemně se četl úvodní odstavec tiskové zprávy Energetického regulačního úřadu, který vydal cenová rozhodnutí, jimiž každoročně stanovuje regulované složky cen energie na nadcházející rok. „Jak v případě elektřiny, tak v případě plynu celkové průměrné ceny meziročně klesnou. V průměru by měly domácnosti na elektřině ušetřit přes 10 %, na plynu 8,5 %,“ píše se v něm. To vyvolalo velké nadšení mezi zastánci koaliční vlády, jejíž předseda Petr Fiala u nich vyrostl až do nadoblačných výšin. Pokud se ovšem čtenář této zprávy nenechal na první dobrou zaslepit úvodními řádky a četl dál, musel se pozastavit nad těmito slovy: „Na hladině nízkého napětí, ze které elektřinu odebírají domácnosti, se meziročně regulovaná složka změní jen minimálně. V celorepublikovém průměru vzroste o 1,4 %.“
Od Energetického regulačního úřadu by člověk oprávněně očekával, že veřejnosti sdělí, jaká bude regulovaná složka. Místo toho však ve své tiskové zprávě nabídne více či méně opodstatněné úvahy, kolik ušetří domácnosti v příštím roce za elektřinu, a doprostřed textu „schová“ informaci, že regulovaná složka vzroste. „Cenová regulace oznámená Energetickým regulačním úřadem je nepochybně ovlivněna skutečností, že v příštím roce máme parlamentní volby. Jaká je asi skutečná ‚nezávislost‘ ERÚ, když jeho členy navrhuje Ministerstvo průmyslu a obchodu a schvaluje vláda a když před několika dny se dokonce sám premiér Petr Fiala vyjádřil, že ho ERÚ ‚rozčiluje‘?“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Milan Smutný, odborný mluvčí spolku Realistická energetika a ekologie.
Energetický regulační úřad dal Fialově vládě to, co chtěla
„ERÚ tedy dal vládě to, co chtěla: utlumil růst distribučních poplatků za elektřinu a plyn, aby se mohla současná vláda chlubit, že díky její politice v roce 2025 cena plynu a elektřiny klesla. O to více se ale budou muset distribuční poplatky zvýšit pro rok 2026 a dále. To je asi nejen v Česku oblíbená politická hra, přenechat nastupující nové vládě minové pole problémů, od něhož je ještě nejlepší ztratit plány…,“ upozorňuje Milan Smutný na hru, která se tu s veřejností prostřednictvím Energetického regulačního úřadu rozehrála.
Na tiskovou zprávu ERÚ zareagoval i poslanec hnutí ANO Patrik Nacher, jenž nabídl odlišný pohled na to, že v průměru by měly domácnosti na elektřině ušetřit 10 %, na plynu 8,5 %. „Ale tohle prostě není pravda!“ zdůraznil. Vysvětlil, že ERÚ řeší regulovanou složku cen. „Ta se na celkové ceně podílí asi 40 procenty. Když se díváte na tu tiskovou zprávu, musíte to tam trochu hledat, tak naopak ta regulovaná složka cen stoupne u elektřiny o 1,4 procenta, u plynu dokonce o 8,6 procenta. U středních a velkých odběratelů vzroste meziročně v průměru o 8,2 procenta,“ odvolal se Patrik Nacher na data z oné tiskové zprávy ERÚ s tím, že by se úřad měl vyjadřovat k tomu, k čemu má.
Dluhy zkrachovalé Net4Gas zaplatí čeští odběratelé plynu
Milan Smutný poukazuje také na to, že státní nákup ztrátové společnosti Net4Gas, která desetiletí produkovala obrovské zisky svým soukromým majitelům na tranzitních poplatcích za dopravu ruského zemního plynu z východu na západ Evropy, což po ruské válce proti Ukrajině skončilo, musí někdo zaplatit. „Buď jsou to spotřebitelé přímo v cenách plynu, nebo nepřímo daňoví poplatníci prostřednictvím výdaje státního rozpočtu. K tomu je nutno připočíst obrovský zářez 33 miliard korun dluhů, které si bankovními úvěry a obligacemi udělali předchozí soukromí vlastníci Net4Gas. Místo aby většinu dluhů banky u fakticky zkrachovalé Net4Gas museli odepsat, jejich odkoupení státem z iniciativy bývalého bankéře rakouské Erste, které prostřednictvím její stoprocentně dceřiné České spořitelny také nějaké ty miliardy Net4Gas dlužil, a tehdy ministra průmyslu Jozefa Síkely se z nich staly závazky pro všechny české spotřebitele zemního plynu,“ připomíná odborník.
Z toho naprosto jednoznačně plyne, že pro další léta čeká zákazníky v české plynové síti pochopitelně růst finální ceny. „A je otázkou, zda a jak se projeví v ceně plynu nutnost v dalších letech stamiliardovými investicemi a státními dotacemi na instalaci i provoz (nutné kapacitní platby odsouhlasené v Bruselu) a možná až ztrojnásobením současné spotřeby zemního plynu nahradit hnědé uhlí při výrobě elektřiny a tepla. Zatím pro dopravu takového nárůstu spotřeby plynu nemáme žádné přeshraniční plynovodní profily,“ konstatuje mluvčí spolku Realistická energetika a ekologie.
Důsledek zcela falešného hesla „demokratizace energetiky“
Pokud jde o elektřinu, je dobré připomenout, že letos v lednu Energetický regulační úřad sám zveřejnil, že obrovský nárůst výkonu tzv. obnovitelných, ale lépe občasných zdrojů energie si vyžádá jen do roku 2030 investice do posílení a správy sítí za 387 miliard korun. „Dokonce se už zřídilo nové datovém centrum až s padesáti skvěle placenými úředníky. Jen ČEZ si pro příští rok na posílení svých distribučních kanálů vzal úvěr 20 miliard korun. A protože máme v energetice z rozhodnutí Evropské unie o nutném unbundlingu oddělenou výrobu, distribuci a prodej elektřiny na samostatné entity, jeho manažeři s úlohou řádného hospodáře budou v oblasti distribuce samozřejmě vyžadovat zaplacení vyvolaných nákladů,“ říká pro ParlamentníListy.cz Milan Smutný.
A ty vyvolané náklady prostě nelze – jak jinak – konsolidovat v jednom balíku jinak vysoce ziskových energetických firem, jako je příkladně ČEZ. „Takže vše zaplatí koncoví spotřebitelé, přičemž jasnými vítězi budou majitelé a provozovatelé solárních a dalších dotovaných obnovitelných zdrojů energie, kteří si díky velkorysým dotacím snížili vlastní spotřebu elektřiny, z níž pochopitelně neplatí ani DPH, ani poplatky za OZE. Ty se pak budou muset rozpočítat na všechny spotřebitele. A tak pod zcela falešným heslem ‚demokratizace energetiky‘ jsme svědky na jedné straně individualizace skvělých a dotovaných výnosů a na straně druhé socializace neboli rozložení takto vyvolaných nákladů na ostatní spotřebitele,“ zdůrazňuje odborník na energetiku.
Jasný pokyn průmyslníkům, aby naši zemi rychle opustili
Je přesvědčen, že nejhorším důsledkem zelené tranzice energetiky a slepé sázky na OZE je trvalý vzestup nákladů na elektřinu a plyn, které jsou v USA třikrát, respektive čtyřikrát nižší, v Číně možná ještě nižší. „Spolu se stále větší byrokracií a zelenou regulací je to jasný pokyn podnikatelům v průmyslu, aby naši zemi ‚světlých zelených zítřků‘ co nejrychleji opustili. My si zřejmě nakonec navzájem budeme sekat soukromě zahrady a odvádět z této činnosti DPH, což je samozřejmě jen tristní sarkasmus v odpovědi na otázku, čím se tato země bez průmyslu bude živit. Současná ekonomická krize Německa a pokles průmyslové výroby až o 20 procent je dokladem toho, co se posléze bude dít i u nás jako subdodavateli německých podniků,“ varuje Milan Smutný.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Ale zelení ideologové jásají, protože se naplňují jejich vize záchrany planety před klimatickou změnou prostřednictvím strategie nerůstu. „Jenom je otázka, zda a co budeme mít do úst. Asi jen to, co si sami v okruhu tzv. patnáctiminutových obcí bez nutnosti dopravy, maximálně na kole sami na poli vypěstujeme. A pak se pro dnešní zelené ideology v EU může stát opravdu vzorem maoistická ideologie Rudých Khmerů v Kambodži v 70. letech 20. století. Ovšem v jejich sociálně-ekologické revoluci s jedinou třídou rolníků bez existující měny a průmyslu byly tehdy tři ze sedmi milionů obyvatel jaksi zbytné. Proto byli zavražděni. Uvidíme, kam to naši unijní a národní Zelení Khmerové dotáhnou,“ dodává odborný mluvčí spolku Realistická energetika a ekologie.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník