Fiskální pakt je mezinárodní smlouvou, která byla podepsána 2. března 2012 pětadvaceti členskými státy EU, tedy všemi kromě Velké Británie, ČR a Chorvatska. Platí od 1. ledna 2013 a výhledově se počítá s jeho začleněním do smluvního rámce EU. Členské státy EU mohou k paktu přistupovat kdykoliv bez omezení.

Obsahem paktu je rámec pro rozpočtovou kázeň a koordinaci hospodářských politik členských států EU, které se smluvní státy zavazují dodržovat. Státy eurozóny a signatáři mimo eurozónu, kteří dobrovolně oznámili úmysl být ustanoveními vázáni, musejí zavést do vnitrostátního práva pravidlo vyrovnaných rozpočtů vládního sektoru. Tím se rozumí roční saldo hospodaření vládního sektoru, očištěné o vliv hospodářského cyklu a jednorázových a přechodných opatření (tzv. strukturální saldo) ne horší než minus 0,5 procenta HDP.

Dále se státy zavazují zavést do rozpočtového procesu automatický mechanismus nápravy. Ten by byl spuštěn v případě, že by se stát závažným způsobem odchýlil od vyrovnaného hospodaření. Ačkoliv se na ČR jako na stát mimo eurozónu stanovená pravidla nevztahují, ta je plní již nyní a řadí se mezi rozpočtově nejodpovědnější státy EU.

V roce 2012 se v ČR podle MF diskuse o odmítnutí ratifikace stala centrálním tématem negativního vymezování vůči EU. Předmětem sporu však nebyl samotný obsah paktu a stanovení limitu pro veřejné zadlužování, ale spíše spor o proces a kompetence, kdo a jakým způsobem má takové limity stanovovat. Pokus o přistoupení a ratifikaci udělala vláda v minulém volebním období, avšak návrh se nepodařilo projednat ve Sněmovně. Senát návrh schválil koncem srpna 2014.