Justa doslova nadzvedly ze židle průzkumy veřejného mínění, které v den kancléřčiny návštěvy Česka informovaly o tom, že „kancléřka demokratického právního státu má u Čechů zhruba o polovinu menší popularitu než agresor, který doma likviduje svobodná média i opozici a navenek hrozbou síly ohrožuje své sousedy, bývalé satelity, nás nevyjímaje“.

Podobně nelibě sledoval teatrolog průběh březnové návštěvy čínského prezidenta v Česku. Češi „nadšeně s praporečky jako za dob hlubokého brežněvismu vítali cestou z letiště diktátora“, zatímco jeho odpůrce prý policie rozháněla jako zločince.

„Co si myslet o takové zemi jiného, než že už v mnoha směrech nejde o zemi postkomunistickou, ale – přinejmenším mentalitou většiny politiků i médií – zemi opět komunistickou?“ táže se Just, který ovšem jedním dechem dodává, že si nemyslí, že se Češi rodí – ve srovnání se svými západními sousedy – s většími genetickými sklony k diktaturám.

Oproti časům Václava Havla však máme dle jeho názoru horší politickou reprezentaci a také nemocnější média, která jsou ve vleku politiků. A ti se prý zase nechávají vláčet veřejností. Za závažné pak Just považuje to, že obě sféry rozhodujícím způsobem veřejnost nikoli informují, nýbrž formují.

Ve svém komentáři pro Lidové noviny Just rovněž zdůraznil, že průšvih s migrací nezačal kancléřčiným pozváním. To se prý pouze snažilo zmírnit již probíhající vlnu a nabídnout jako nejbohatší stát Evropy solidární pomoc přebráním podstatné části té vlny. „Kdo říká opak, a třeba do očí kancléřce, v hrdlo lže,“ konstatoval Just se zřejmým odkazem na prezidenta Miloše Zemana, který s německou političkou v podobném duchu hovořil.