Bursík v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětloval, že za špatným stavem české ekonomiky je do určité míry i energetická náročnost. „Zásadním problémem české ekonomiky je, že patří mezi energeticky nejnáročnější v EU. Podle indexu prosperity a finančního zdraví, který sestavuje iniciativa Evropa v datech společně s Českou spořitelnou, jsme na 22. místě z EU,“ uvedl Bursík s tím, že je alespoň dobrou zprávou spoluúčast České spořitelny na tvorbě indexu, což ukazuje, že banky budou v blízké budoucnosti hrát velice významnou roli.

„Rozhodují totiž o tom, komu poskytnou úvěry a jaké portfolio budou mít ve svých fondech. Bude to směrem do firem, technologií a aktivit, které jsou v souladu s dekarbonizací Evropy a s klimatickou strategií,“ vysvětloval Bursík.

Česká republika je podle něj obecně v oblasti životního prostředí pozadu, ať už se to týká zadržování vody v krajině, ochraně půdy nebo právě energetického mixu. „Jiné země to už dávno pochopily, my jen tak přešlapujeme a jsme pozadu. Ta studie otevírá možnost vyvolat opět debaty, které jsou u nás jako by zmražené,“ pokračoval Bursík.

Jedním z důležitých témat, která studie otevírá, jsou uhlíkové emise, jejichž vysoké hladiny v ČR dnes vychází z průmyslového dědictví. Na to bychom se podle Bursíka ale už neměli vymlouvat. „Od roku 1989 uplynulo 34 let, to už je jedna a půl generace. Problémem u nás je, že když se podíváme na emise skleníkových plynů, skutečně 40 procent z nich tvoří energetika,“ uvedl Bursík, kde Českou republiku tlačí bota nejvíce.

Největší uhlíkovou stopu u nás produkuje průmysl a na to by mělo reagovat nefinanční reportování firem ESG. „Firmy budou zanedlouho muset počítat svoji uhlíkovou stopu, ze které budou banky odvozovat své strategie vůči nim,“ vysvětloval Bursík s tím, že něco takového jako ESG již proběhlo před lety v Praze.

„My jsme tohle udělali v Praze v rámci expertního týmu pro klimatický plán už před třemi lety a zjistili jsme, že 60 % skleníkových plynů jde z dodávek elektřiny a tepla. To je dost tragické číslo, protože za tou elektřinou zase stojí ze 40 % uhelné elektrárny. Ty jsme zatím neodstavili, protože je nemáme čím nahradit. Přitom nejjednodušší cestou je energetická úspora a poté také využívání obnovitelných zdrojů, protože v tom extrémně zaostáváme, obecně jsme v energetice ohromně pozadu,“ má jasno Bursík.

Aktuálním cílem Ministerstva životního prostředí by mělo být ukončení využívání uhlí do roku 2033. Podle Bursíka je ale možné tohoto cíle dosáhnout i dřív. „Z obnovitelných zdrojů vyrábíme asi 14,5 procenta elektřiny, které jsou rozloženy proporcionálně. Sledujeme to, jak znovu startuje fotovoltaika a že zájem o ni je ohromný. Je to reakce na energetickou krizi a ty domácnosti o to mají velký zájem, stejně jako o tepelná čerpadla. Část průmyslu už také instaluje fotovoltaiku. Provozovatelé distribučních soustav hlásí rezervace budoucích projektů,“ popisoval Bursík.

Dalším potenciálem je v Česku větrná energetika, ta je podle Bursíka v Čechách velmi podceněná. „Existuje mýtus, že u nás nefouká. Nefouká ale jen v našich myslích, protože když se podíváme na mapu, ČR je na ní bílá, nevyrábí totiž z větrných elektráren. To ale není tím, že by u nás nefoukalo, je to tím, že nemáme postavené větrné elektrárny,“ prohlásil Bursík.

„Za loňský rok se v sousedních zemích postavilo oproti Česku velké množství nových větrných elektráren, například 2500 MW v Německu nebo 2300 MW v Polsku. V Rakousku postavili za loňský rok téměř to, co jsou všechny naše větrné elektrárny v ČR. To znamená, že je tady velký potenciál,“ uvedl Bursík s tím, že aktuálně jsme na 390 MW a do roku 2030 bychom se měli dostat aspoň na 1000 MW,

Větrné elektrárny se přitom v profilu výroby podle Bursíka elegantně doplňují s fotovoltaickými. „Fotovoltaika totiž vyrábí primárně přes den a v létě, zatímco větrné elektrárny vyrábějí nejvíce v zimě, na podzim, na jaře a v noci,“ popisoval Bursík.

Bursík hodnotí aktuální energetickou krizi jako důsledek toho, že Evropa včetně České republiky příliš spoléhala na fosilní paliva. „My jsme spoléhali na Putinův plyn a když se před rokem a půl nepodařilo naplnit zásobníky, tak nastala panika a ceny začaly obrovsky růst. Je zajímavé, že si za to vlastně tak nějak můžeme sami. Já jsem už někdy před těmi 15 lety jako ministr tvrdil, že musíme co nejdříve opouštět uhlí, ropu a benzín, ale tehdy jsem byl za blázna. Přitom nyní jsou ty trendy zcela zřejmé a to jak v Evropě, tak ve světě,“ uvedl

Nové trendy jsou podle Bursíka zcela zřejmé. „Ta dekarbonizace, ta transformaci energetiky bude stát zejména na levné fotovoltaice, kde náklady za posledních 10 let klesly o 85 %. Dále na levné větrné energetice, tam to kleslo o 50 % a levné a levnější baterie, tam klesly náklady o 70 %. K tomu si přidejte tepelná čerpadla a taková bude jednou energetická struktura,“ vysvětlil Bursík.

„Přitom naše teplárny se teprve nyní pomalu transformují z uhlí na plyn, a to fakt není žádný závratný pokrok, stále jde o fosilní palivo. My se musíme mentálně posunout a hledat flexibilní zdroje a technologie, které nám pomohou ty fosilní zdroje odsunout,“ dodal bývalý ministr životního prostředí.