Poukazuje například na to, že samotná Evropská komise si zakázala jakákoliv jednání o brexitu do té doby, než skutečně dojde k aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy.

Komise by měla Británii zažalovat

„Tento týden v rámci plenárního zasedání ve Štrasburku jsme také odmítli debatovat o odchodu Velké Británie z EU, a to právě z důvodu, že tento článek ještě nebyl aktivován,“ píše Svoboda.

Podle něj ale na straně Británie už tak právně čistá obloha není. „Británie např. již jedná o budoucích smlouvách o mezinárodním obchodu (např. nedávno na G-20), což je oblast ve výlučné pravomoci EU, a tudíž zakázané v době, kdy ani formálně svůj úmysl vystoupit nedala najevo. Politicky (ne právně) by se ještě mohlo toto porušení členských závazků ospravedlnit,“ píše Svoboda s tím, že z právního hlediska by správnou reakcí Komise měla být žaloba na Británii k Soudnímu dvoru EU pro porušení zakládacích smluv – porušování dělby pravomocí mezi EU a členskými státy.

• Celý text je ZDE

Pochybuje ale, že se tak stane. Jednak kvůli pochybné vymahatelnosti takového rozsudku v budoucnosti (průměrná délka řízení je asi 21 měsíců), jednak kvůli politicky nežádoucímu zhoršení vzájemných vztahů.

Nicméně je prý otázkou, zda vědomým nepodáním žaloby se samotná Komise nedopouští protiprávní nečinnosti, žalovatelné u Soudního dvora.

Zvolili vyjednavače, který na zastánce brexitu působí jako červený hadr na býka

A zatímco je snaha právními kroky nezatěžovat budoucí jednání s Británií, politicky to prý Evropský parlament již udělal. „Šéfové politických frakcí zvolili ‚brexitského vyjednavače‘ Guye Verhofstadta, excentrického rétora, eurofederalistu a šéfa skupiny liberálů, který na zastánce brexitu působí jako rudý hadr na býka,“ upozorňuje Svoboda.

Není sice jisté, zda to přispěje k dobré dohodě o vystoupení. „Dává nám to ovšem jistotu, že základy unijní spolupráce budou ze strany Evropského parlamentu obhajovány tvrdě. V tomto světle případná právní žaloba na Británii se jeví jako zanedbatelná maličkost,“ dodává Pavel Svoboda.