Úvodem se Bašta věnuje vývoji vztahů mezi Ruskem a Západem. „Když jsem před bezmála dvaceti lety, 11. září 2001, letěl z Moskvy do Saratova, zažil jsem bezprecedentní solidaritu ruských občanů nejen s Američany, ale s Evropany jako takovými,“ popisuje, že chápali ony tragické události jako útok na naši civilizaci, která jim připadala jako nejbližší.

Poté, co Spojené státy zahájily intervenci v Afghánistánu, politicky a logisticky je podpořila také Ruská federace, v čele s tehdy mladým a novým prezidentem Vladimirem Putinem.

Původní zdroj ZDE

Tehdy se zdálo, že se v delším časovém horizontu Ruská federace může stát další členskou zemí NATO: „Hlavně proto, že mají společného islamistického nepřítele na jihu a nepříjemného konkurenta na východě. V Rusku v té době zdánlivě odložili doktrínu o směřování k multipolárnímu světu,“ připomíná Bašta.

Tento trend vydržel necelé dva roky; prvním zlomem se stalo zatčení a vyvlastnění Michaila Chodorkovského. Tenkrát nadnárodní firmy pochopily, že se k ruským nerostným zdrojům nedostanou.

Západ si proto našel staronového nepřítele a NATO důvod k další existenci. „Na postsovětském prostoru rozkvetly barevné revoluce, a hned dvě přinesly válku s Ruskem. Moskva oprášila Primakovovu doktrínu o multipolárním světě a sblížila se s Čínou a Íránem. Na Blízkém východě nám předvádí, jak bude tato multipolarita (všichni proti USA a jeho spojencům) fungovat v praxi. Nesporně jim v budoucnu pomůže americká verze Maovy kulturní revoluce, která světovou mocnost číslo jedna rozvrací zevnitř,“ pokračuje Bašta.

Evropská unie se prý zhlédla v jiném starém komunistickém čínském vynálezu – velkém skoku vpřed. „Jeho unijní varianta se jmenuje Green Deal (Zelený úděl). Čínský pravzor před šedesáti lety skončil hladomorem, který se stal osudným asi 40 milionům lidí,“ dodává.

„Aby těch pohrom nebylo málo, protibělošská kulturní revoluce si našla cestu i k nám, Piráti začali brojit proti bílým páprdům. Aby k nim měli nějakou alternativu, asi budou muset podporovat nelegální migraci z Afriky a Asie. Odtamtud přicházejí mladí muži ve vojenském věku, kteří zaručeně nejsou bílí,“ upozorňuje.

„Válka v Afghánistánu po téměř dvaceti letech končí porážkou Západu. Spojené státy tak v roli protektora za vlády tálibánců vystřídá Čína s jejím neukojitelným hladem po surovinách. Prvním důsledkem naší porážky ve válce bude další migrační vlna směřující do EU, která asi překoná počty z roku 2015. Někteří analytici se proto obávají, že v období do roku 2030 nás čeká řada občanských válek v západní Evropě (ve Francii, Belgii, Švédsku a Německu) a následný rozpad EU,“ píše Bašta.

Válka v Afghánistánu před dvěma desetiletími začala jako boj proti náboženskému anticivilizačnímu hnutí. Západ prohrál. Podle Bašty mimo jiné proto, že v USA a EU stále větší roli hrají představitelé protibělošské anticivilizační levice. „Ukazuje se tak, že střet anticivilizací vyhrávají islamisté. Proto nám nezbude nic jiného než se vrátit zpět do evropské civilizace. V nastávající epoše multipolárního světa jinak nepřežijem,“ dodává závěrem bývalý diplomat.