Každý týden se objevují na YouTube rozpravy novináře Vladimíra Franty a mediálního analytika Petra Žantovského. Třináctý díl cyklu jen těžko mohl začít jinak než pozastavením se nad aktuálními událostmi, které se před Vánoci odehrály na pražské Filosofické fakultě.

Diskutéři si k tomu kladli i obecnější otázky: Z čeho povstává řevnivost a nenávist mezi lidmi a sociálními skupinami? Odkud se bere tolik sobectví a bezohlednosti?

Nabízí se řada odpovědí. Jedna z nejtriviálnějších je podle účastníků diskuse taková, že zejména dnešní mladá generace je často odkojená falešným světem počítačových her, zejména těch bojových, kde odstřelíte animovaného nepřítele, dostanete bod, ale nepřítel vstane a bojuje dál.

Jako by neexistovala smrt.

Není divu, že pod vlivem této vyšinuté optiky je vražedné šílení čím dál častějším úkazem zejména na amerických, a dnes, žel, i našich školách. Žantovský s Frantou se snažili podívat na tuto kauzu právě z hlediska těchto obecnějších příčin, přesahujících příběh jednoho nešťastníka či šílence, každopádně masového vraha.

Frustrace, nespokojenost nebo bezperspektivnost se totiž dnes stávají čím dál rozšířenějším pocitem.

Tím spíše, když nejvyšší představitelé státu předkládají fráze, jako premiér Fiala ve svém vánočním projevu, či předseda Senátu Vystrčil v projevu adventním.

Ty fráze příliš nápadně připomínají prázdné řeči Gustáva Husáka při novoročních rituálních projevech o tom, jak je nám dobře pod kuratelou Strany a jak nám bude ještě lépe, když se všichni zapojíme ke společnému úsilí o dobro. Komu to navodilo dojem z projevu Petra Fialy, pak to zcela jistě není jev náhodný.