Atmosféra v naší zemi houstne. Vláda vyzývá občany k práskačství, právní experti na svých kongresech vymýšlejí, jak zákonně zdůvodnit vyhazov z práce pro toho, kdo údajně „šíří dezinformace“.
reklama
Až donedávna se předpokládalo, že jakýmsi svatým územím, chráněným před podobnými excesy, je akademická půda, vysoké školy a univerzity. Je na to i zákon č. 111/1998 Sb. Tam jsou hned v úvodních pasážích definovány základní atributy toho, co se nazývá akademické svobody a oč jsme mnozí tolik usilovali za minulého režimu, kdy i akademické prostředí bylo prostoupeno vládnoucí ideologií a politikou.
V tom řečeném zákoně (§ 4) se praví:
Na vysoké škole se zaručují tyto akademické svobody a tato akademická práva:
a) svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků,
b) svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům,
c) právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce,
d) právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány.
A o kousek vedle (§ 2) čteme: „Na vysokých školách je nepřípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a politických hnutí.“
Jak všem těmto tezím rozumět? Podstata akademických svobod je v tom, že si vysokoškolské pracoviště samo určuje – krom mnohé jiného – kdo je povede na funkční vertikále děkan fakulty – rektor celé školy. Tyto funkce jsou na veřejných vysokých školách voleny akademickým senátem a ten je zase volen celou množinou studentů a učitelů dané fakulty či celé školy. Je to tedy klasická zastupitelská demokracie. Většina hlasů určí vítězného kandidáta a ten se pak stane (zpravidla na dobu čtyř let) příslušným vedoucím funkcionářem.
Vzpomeňme opět na léta před listopadem 1989. Tehdy o děkanech a rektorech rozhodovali nikoli studenti a učitelé, nýbrž stranické orgány. Docházelo to až k takovým absurditám, že například děkanem Fakulty žurnalistiky byl velkou část normalizace (až do r. 1988) prof. Vladimír Hudec, odborník na plže či brouky, prostě přírodovědec. Aby strana odůvodnila jeho umístění do čela novinářské fakulty, vymyslela mu zvláštní předmět Marx-leninská teorie žurnalistiky. Samosebou nic takového fakticky neexistovalo. Byl to nesourodý spletenec útržků dějin novinařiny a ideologických frází z „marxáku“. Však taky pan děkan byl patřičně nesvůj, když to měl přednášet. Možná něco věděl o tom marxismu, lautr nic pak o žurnalistice. Myslím, že se mu ze všeho nejvíc stýskalo po těch jeho potvůrkách z živočišné říše.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Líbil se Vám tento článek?
Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
131-981500247/0100
QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Trump přeci dávno deklaroval, že pomoc Ukrajině omezí. Myslíte, že má Ukrajina bez USA šanci Putinovi vzdorovat? Že EU dokáže pomoc ze strany USA nahradit? Podle mě je toto začátek konce Ukrajiny-bohužel. PS: Myslíte, že se Trupmovi podaří konflikt ukončit, čímž se před volbami chvástal? A proč se o...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.