Až donedávna se předpokládalo, že jakýmsi svatým územím, chráněným před podobnými excesy, je akademická půda, vysoké školy a univerzity. Je na to i zákon č. 111/1998 Sb. Tam jsou hned v úvodních pasážích definovány základní atributy toho, co se nazývá akademické svobody a oč jsme mnozí tolik usilovali za minulého režimu, kdy i akademické prostředí bylo prostoupeno vládnoucí ideologií a politikou.
V tom řečeném zákoně (§ 4) se praví:
Na vysoké škole se zaručují tyto akademické svobody a tato akademická práva:
a) svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby a zveřejňování jejich výsledků,
b) svoboda výuky spočívající především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, vědeckým a výzkumným metodám a uměleckým směrům,
c) právo učit se zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programů a svobodu vyjadřovat vlastní názory ve výuce,
d) právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány.
A o kousek vedle (§ 2) čteme: „Na vysokých školách je nepřípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a politických hnutí.“
Jak všem těmto tezím rozumět? Podstata akademických svobod je v tom, že si vysokoškolské pracoviště samo určuje – krom mnohé jiného – kdo je povede na funkční vertikále děkan fakulty – rektor celé školy. Tyto funkce jsou na veřejných vysokých školách voleny akademickým senátem a ten je zase volen celou množinou studentů a učitelů dané fakulty či celé školy. Je to tedy klasická zastupitelská demokracie. Většina hlasů určí vítězného kandidáta a ten se pak stane (zpravidla na dobu čtyř let) příslušným vedoucím funkcionářem.
Vzpomeňme opět na léta před listopadem 1989. Tehdy o děkanech a rektorech rozhodovali nikoli studenti a učitelé, nýbrž stranické orgány. Docházelo to až k takovým absurditám, že například děkanem Fakulty žurnalistiky byl velkou část normalizace (až do r. 1988) prof. Vladimír Hudec, odborník na plže či brouky, prostě přírodovědec. Aby strana odůvodnila jeho umístění do čela novinářské fakulty, vymyslela mu zvláštní předmět Marx-leninská teorie žurnalistiky. Samosebou nic takového fakticky neexistovalo. Byl to nesourodý spletenec útržků dějin novinařiny a ideologických frází z „marxáku“. Však taky pan děkan byl patřičně nesvůj, když to měl přednášet. Možná něco věděl o tom marxismu, lautr nic pak o žurnalistice. Myslím, že se mu ze všeho nejvíc stýskalo po těch jeho potvůrkách z živočišné říše.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Žantovský
Mgr. et Mgr. et Mgr. Tomáš Zdechovský, Ph.D., MBA byl položen dotaz
17. listopad
Dobrý večer, pane Zdechovský, chci se zeptat, jak se díváte na prohlášení našeho vrcholného politika, cituji: Ne každý názor musíme respektovat a ne každý názor je stejně "hodnotný"? 35 let po revoluci je schopen toto říci do rozhovoru nás premiér? Opravdu? Svůj názor raději vyjadřovat nebudu, ale ...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.
Další články z rubriky
20:17 Sliby chyby. Unijní miliardy po povodních nedorazí. A takto to vypadá s pomocí vlády
REPORTÁŽ „Chtělo by to změnu legislativy, ať stát může pomáhat postiženým městům a obcím rychleji ne…
- 18:57 Odpad lidstva? Málo. Lipavský v Kyjevě litoval, že nebyl ještě ostřejší
- 14:01 Šílený Fiala, mám o něj strach. Babiš zvedl koalici mandle, Pekarová i Pavel Novotný nadskočili
- 11:35 Poprask s registrací. Ministr nevěděl, teď hasí průšvih. V ODS řev, že je nikdo nebude volit
- 9:20 Dárek pro Ukrajinu. 111 miliard? Splácet nemusíte. Kdo nesouhlasil, neuspěl. I EU půjčila
- 7:40 Vejce – 65 Kč. Čechy čeká v obchodech nemilé překvapení
