Nejviditelnější mediální událostí týdne se stala zpráva o vraždě slovenského reportéra Jána Kuciaka. „K tomu se už vyjádřil každý, kdo udržel v ruce tužku nebo mikrofon. Přitom skutečné pozadí té příšerné události nezná dosud nikdo – kromě osnovatelů a pachatelů. Proto nebudu v řadě těch, kdo dělají účet bez hostinského a využívají tuto tragickou událost k přihřívání vlastní politické polévky, což činí i mnozí čeští novináři, jimž by se náramně zalíbilo být konzumenty nějakých unikátních privilegií,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Podle něj by to nebylo poprvé, co by nás novináři přesvědčovali o tom, že jsou „čtvrtou mocí“ ve státě – vedle moci výkonné, zákonodárné a soudní. „Že to je z podstaty nesmysl, má prostý důvod: všechny jmenované tři druhy moci jsou založeny na volebním mandátu, kdežto novinářská práce toliko na pracovní smlouvě, případně dobrovolném rozhodnutí daného novináře tuto činnost konat, ač k tomu tento jedinec nikým nebyl povolán ani vyvolen. Navíc mnoho novinářů dělá svou práci tak mizerně, že důvěra v jejich výsledky rapidně klesá, a s ní, žel, i prestiž novinářského povolání jako celku,“ poukazuje mediální analytik.

Žijeme v čase nenávisti, zasévají ji také média

K samotné události dodává, že zabití slovenského či jakéhokoli novináře – a člověka – je čin neomluvitelný, kromě sebeobrany či ochrany svých blízkých. „Na tom se shodneme. Onen zabitý novinář se patrně sápal pro zlatá vejce do obrněného kurníku. Kolik o takové modelové situaci třeba jen Italové v 70. a 80. letech natočili filmů... Žijeme v čase nenávisti, která plodí nenávist, a z nenávisti nikdy nic dobrého nevzejde. Naše média dnes taky zasévají nenávist, nevím, co si od toho slibují. Že požerou nejprve ty zranitelné, a pak nastane ráj na zemi? To jistě ne! Pak se požerou oni navzájem. Dějiny nás mohou poučit. Howgh,“ uzavírá Petr Žantovský nezbytné úvodní téma.

Samotnou reflexi pravidelného vydání „Týdne v médiích“ začne sice rovněž na Slovensku, ale případem dosti jiným. „Jak informovaly tamní zdroje, 26. února u šéfredaktora časopisu Zem a Vek Tibora Rostase proběhla domovní prohlídka. Důvodem bylo obvinění z trestného činu hanobení národa. Trestní oznámení podal ředitel nadace Zastavme korupciu Pavel Sibyla v květnu minulého roku. Tibora Rostase v 6,25 ráno vzbudilo policejní komando NAKA, což je obdoba našeho útvaru URNA, v počtu osmi policistů, kteří následně prohledali Rostasův dům,“ připomíná mediální odborník.

Článek byl založen na citacích, které vyznívají antisemitsky

Šlo o to, že Pavlu Sibylovi vadil článek s názvem „Klin židov medzi Slovákmi“, který byl zveřejněný v časopisu Zem a Vek. „Samotný článek obsahoval citace osobností slovenských dějin, vyznívající poměrně explicitně antisemitsky. Ředitel nadace Zastavme korupciu zároveň v trestním oznámení vyjadřuje názor, že Rostas se s názory v článku ztotožňuje a podněcuje jím nenávist vůči Židům. Zdůvodnil to tím, že citované názory nebyly doplněné žádným komentářem,“ vysvětluje Petr Žantovský pozadí příběhu, do něhož zasáhlo i slovenské policejní komando.

Slovenská policie to na Facebooku vyjádřila těmito slovy: T. R. je stíhaný za zločin rozširovanie extrémistických materiálov podľa § 422b ods. 1, ods. 2 písm. b) Trestného zákona v jednočinnom súbehu s prečinom hanobenia národa, rasy a presvedčenia podľa § 423 ods. 1 písm. a) Trestného zákona a prečinom podnecovania k národnostnej, rasovej a etnickej nenávisti podľa § 424 ods. 1 Trestného zákona. „Co se Rostase týče, neznám ho, ani časopis Zem a Vek nesleduji, ale v žádném případě neschvaluji domovní prohlídky u nepohodlných. To jsem si zažil na vlastní kůži v 80. letech a vím, co to je,“ poznamenává mediální analytik.

Vyjádření názoru není zločin, ale jeho násilné prosazování už ano

Zdůrazňuje však, že to ani trochu neznamená, že by se chtěl šéfredaktora časopisu Zem a Vek zastávat. „Nezamlouvá se mi, když Rostas samoúčelně vytahuje, kde, kdy, kdo v minulosti co plácl o Židech, samozřejmě vytrženo z kontextu, což je přece to, co my ‚alternativci‘ vždycky nejvíc vyčítáme ‚mejnstrýmům‘. Úplně stejně bych mohl vytahat, co, kde, kdy, kdo hnusného nasmolil o Češích, Slovácích nebo třeba o cyklistech. Rostas se chová rasisticky, a protože není hloupý, musí to vědět. Sleduje tím nějaký cíl. Tento cíl s ním nesdílím,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Stejně tak ale neschvaluje ani jeho chystanou kriminalizaci. „Stejně jako jsem neschvaloval soud nad oním pomateným bolševickým teenagerem za vyjádření marxistických názorů, a stejně jako se mi nelíbí, když se kriminalizuje parta ožralých plešatých dementů, kteří na soukromém večírku někde v Dolní Horní v putyce za zataženými závěsy hajlují. Vyjádření názoru není zločin, může to být jen odpudivý příklad a podnět k protiargumentaci. Teprve násilné prosazování názoru je zločin. A toho se Rostas nedopustil. Zatím,“ poukazuje mediální odborník.

Poškození alternativních médií, protože kritici je házejí do jednoho pytle

Na druhou stranu rozumí bezpečnostnímu expertovi a publicistovi Janu Schneiderovi, když říká: „Tady nejde o vyjádření názoru, protože Rostas žádný svůj názor neprojevil. On vytáhl jen to nejhnusnější ze slovenských dějin. Není sporu o tom, že toto je rozněcování nenávisti, které již jednou prokazatelně vedlo ke genocidě.“ V tom mu dává za pravdu. „Problém tkví v obsahu pojmu ‚svoboda‘. Někteří si jej vykládají jako příležitost k tomu činit cokoli, co je napadne, a bez ohledu na následky, které to může mít v budoucnu. Jiní vidí svobodu především jako odpovědnost k těm, kterým bychom tou první interpretací mohli uškodit. A právě historických poučení najdeme vždy dost,“ podotýká Petr Žantovský.

Počínání šéfredaktora časopisu Zem a Vek Tibora Rostase mu vadí také z toho důvodu, co mohou jeho články znamenat z pohledu dopadu na mediální scénu. „Je mi líto, když podobnými – v podstatě idiotskými – schválnostmi se dává snadná příležitost všem kritikům, kteří by rádi hodili veškerá alternativní média do jednoho pytle s nápisem ‚konspirace‘, ‚dezinformace‘ a teď i ‚antisemitismus‘. Rostas poškodil celou alternativní mediální scénu. Nevím, zda si to neuvědomuje, nebo je mu to jedno, ale to na výsledku nic nemění,“ konstatuje mediální analytik.

Nejsilnější z oponentů ParlamentníchListů.cz je na pětině jejich čtenosti

Také druhým tématem zůstane u alternativních médií, i když ze zcela jiného úhlu pohledu. „Dal jsem si tu práci a snažil se na všech možných dostupných zdrojích dopátrat toho, jaký skutečný dopad taková média mají. Postavil jsem proti sobě velmi jednoduše nejúspěšnější projekt alternativní scény, jímž jsou Parlamentnilisty.cz, a weby, které jsou vůči nim v nejpříkřejší ‚oponenci‘. Prostudoval jsem si tři portály, na nichž se monitorují návštěvnosti – a tedy dopady – jednotlivých webů. A asi jsem našel i důvod, proč jsou jedny weby tak podrážděné,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Největší průzkum tohoto typu představuje NetMonitor. „Účastní se ho kolem pěti set portálů, od mainstreamů typu derivátů tradičních novin, jako jsou iDnes, iHned, Novinky a podobně přes zpravodajské a názorové weby typu Parlamentní Listy až po marginální, zájmová ‚one man show‘ čítající čtenáře spíše v jednotkách než statisících. Poslední únorový den, ve středu osmadvacátého, uvádí NetMonitor u Parlamentních listů návštěvu 268 tisíc. Nejsilnější z ‚oponentních‘ je zde Forum24, které dosáhlo cca 59 tisíc návštěv, čili je zhruba na pětině výsledku PL.cz,“ srovnává mediální odborník.

Hlídací pes a Neovlivní.cz v roli ratlíka, který jen poštěkává za vrátky

A to je Forum24 z médií tohoto ražení, co se čtenářského zájmu týče, zdaleka nejúspěšnější. „Další weby jsou totiž ještě o řád níže – třeba Deník Referendum 5,5 tisíc či a2larm.cz 7,5 tisíc. Co mě zaujalo, je fakt, že ‚slavné‘ anti-dezinformační platformy typu Hlídací pes či Neovlivni.cz se v NetMonitoru nevyskytují vůbec. To může mít v zásadě jediný důvod: mají tak titěrnou návštěvnost, že ji nechtějí ani zveřejňovat, protože by tím nutně ohrozily svůj navenek stavěný pomyslný význam a vliv,“ tuší Petr Žantovský, co se může skrývat za neochotou přiznat, kolika lidem tyto weby stojí za návštěvu a seznámení se s jejich obsahy.