Autorem statistiky je docent Arnošt Komárek z Katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky pražské Matematicko-fyzikální fakulty. Docent z matfyzu důrazně varuje před narůstajícím počtem očkovaných v českých nemocnicích.

Jako klíčový údaj je od počátku považováno vytížení jednotek intenzivní péče. Proto se statistika zaměřuje na nárůst pacientů na JIP. Prakticky všichni mají společné to, že covid doposud neprodělali a nemají přirozené protilátky. Ti, kteří covid absolvovali, tvoří z desítek až stovek nových případů denně maximálně jeden.

Desítky až stovky případů denně jsou tak tvořeny skupinami neprodělal – neočkovaný a neprodělal – očkovaný. Zatímco v září a první polovině října tvořili nové případy dominantně neočkovaní, poté se situace velmi dramaticky změnila.

Komárkův graf začíná 1. září. Ještě na počátku října se případy hospitalizací do JIP pohybují do padesáti za den, z čehož očkovaní tvoří deset a méně případů. Poté ovšem tato skupina začíná výrazně růst. V poslední říjnové dekádě, když celkový počet nových covidových hospitalizací denně překračuje 200, už je očkovaných hospitalizovaných přes 70.

Poměr mezi očkovanými a neočkovanými je v této době už zhruba jeden ku dvěma. Jedná se o pacienty na JIP, takže nelze uplatnit argument, že očkovaní mají lehčí průběh.

DENNÍ DATA

„Obě dvě skupiny, bez ohledu na očkování, utěšeně rostou, a to obdobným tempem. Pravda, očkovaní lidé se na JIP dostali o něco později a jejich počet roste o něco pomaleji,“ shrnuje čísla docent Komárek. Je podle něj zcela legitimní otázkou, zda očkování samo o sobě dokáže ochránit nemocnice před zahlcením, jak se veřejně říká.

A klade si otázku, zda je tímto vývojem znepokojen alespoň někdo na Ministerstvu zdravotnictví, které od počátku vidí jako hlavní řešení očkování a jakékoliv alternativy (například uznávání testu na protilátky jako dokladu bezinfekčnosti) odmítá.

Více světla by do statistiky vnesla analýza věku a rizikových faktorů obou skupin. K těmto datům však Komárek, který statistiky počítá ve volném čase jako občanskou aktivitu, nemá přístup.

Jeho kolegyně Zuzana Krátká, zakladatelka sdružení SMIS, již dříve ze statistik vyvodila, že účinnost vakcíny po půl roce od očkování je jen zhruba 40 procent.

„V Izraeli, v USA i ve Velké Británii vyšly práce, ve kterých maximální ochrana před přenosem infekce byla zjištěna krátce po druhé dávce, ale pak klesala. Přibližně po půl roce je účinnost jen kolem 40 procent. To znamená, že pokud by se dvě skupiny lidí vyskytly poblíž infekční osoby, pak mezi neočkovanými by se nakazilo 10 osob a mezi očkovanými 6 a jen 4 by zůstaly nenakažené. U starších osob nás to nepřekvapilo, ale začíná se to projevovat i u mladých lidí. Naopak imunita lidí po infekci přetrvává minimálně rok. Riziko reinfekce je nízké,“ upozornila Krátká, profesí imunoložka.

Podle ní je zřejmé, že prodělání nemoci vytváří imunitu na sliznicích, což je mnohem důležitější, nežli protilátky v krvi, vzniklé na základě očkování.