Autor knihy, Sir Matthew Ridley, vystudoval zoologii a nyní působí jako vědec, popularizátor vědy, organizátor různých vědeckých aktivit a také jako vědecký publicista, především v britském týdeníku The Economist. V češtině mu prozatím vyšly knihy Červená královna: sexualita a vývoj lidské přirozenosti, Původ ctnosti: o evolučních základech a zákonitostech nesobeckého jednání člověka a Genom: životopis lidského druhu v třiadvaceti kapitolách.

Ridley přichází s tím, že nové věci vznikají spontánně, v drobných a postupných přírůstcích, zákonitě a metodou pokusu a omylu - všechno jsou to různé verze biologického principu přirozeného výběru, ať jde o jazyk, trhy, vynálezy, morálku, náboženství nebo internet. Autor myšlenku primární role evoluce podepírá erudovaně zpracovanými doklady z vědy, technologie, ekonomiky, historie, vývojové psychologie, politiky i filozofie.

Pro naše čtenáře přinášíme ukázku z knihy.

Komik Emo Philips jednou zavtipkoval, že za nejúchvatnější orgán svého těla považoval mozek – dokud si neuvědomil, který orgán mu to říká. Jeho bonmot vrhá světlo na absurditu pojmů vlastní já, mysl, vůle, ego nebo duše. To vše jsou do té míry, v níž jde o skutečně existující jevy, pouhé projevy těla, nikoli něco, co je od něj oddělené. My všichni ale mluvíme tak, jako by nějaké vlastní já fyzicky existovalo, jako jakýsi duch ve stroji, nebo, metaforou filozofa Galena Strawsona, jako by ve schránce našeho těla přebývala perla vůle. Představa, podle níž se někde hluboko v naší šedé hmotě uvnitř lebky skrývá jedinečný kousek vlastního já, je nepochybně jen působivá iluze. Jakmile navíc uznáme, že já je součástí našeho těla, je zřejmé, že já naše tělo neřídí o nic víc, než pára řídí konvici. Já je důsledkem myšlení, nikoli jeho příčinou. Myslet si něco jiného znamená předpokládat zázračnou inkarnaci nehmotného ducha